ISSN 1802-2863 .
Tiráž ...
Dnes je
úterý 16.4.2024, svátek má
Irena
Webmagazín
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Nejnovější články
Společnost
Literatura
Divadlo
Hudba
Film
Výtvarné umění
Komiks
Soutěže a kvízy
Autorský web
Tvůrčí psaní - SlovotvorbaSetkáníSlunce na beseděKdyž ne do března...Lípa v násPodstata nelidskosti
Nejčtenější za 14 dní
Z PEKLA - TV tip – Jack Rozparovač zdraví z PrahyNový design, nová soutěžZimní hrob – nedaleká budoucnost není příznivá pro nikohoTarotový elegán mezi klasikouOslavte Mezinárodní den tance s divadlem PONECPoslední naděje pro legendárního tvoraKVÍZ: Jste znalci českého jazyka?Tady Havel, slyšíte mě?Imodium slaví 20 let a chystá novou desku!Jen jeden svět: Kdo je vrah?Dny Evropského filmuBirgusovy kontrasty
Výstava Alžběty Jungrové "Já věřím". Ta vám nesmí uniknout
24.04.2023 Aneta Šimonková Výtvarné umění
Tvorba Alžběty Jungrové fascinuje krásou, její snímky dokonale vystihují emoce. A co teprve nyní, když se fotografka zcela zaměřila právě na naše emoční projevy. Výstava fotografií „Já věřím“ probíhá od 19. dubna do 15. října v unikátních prostorách Staré prádelny Všeobecné fakultní nemocnice v Praze 2.
Hlavním tématem fotografky Alžběty Jungrové zůstává žena a ztvárnění různých emocí. Provedení vystavených fotografií není klasické. Autorka popouští uzdu fantazii a svá díla tiskne na netradiční materiály, pohrává si se světlem a výsledkem jsou neobyčejné objekty s fotografiemi, které dotvářejí samotný prostor výstavy a umocňují prožitek návštěvníků.
Osobitým ztvárněním pocitů volně navazuje na loňskou výstavu v Rajhradském klášteře. Vystavené soubory ukazují nejen obrovskou všestrannost a imaginaci Alžběty, ale i její neustálé hledání a posouvání hranic fotografie a nových způsobů vizuálního vyjádření, třeba v podobě 3D tisků, koláží, nebo světelných instalací, jež se propojují s prostorem a umocňují emoci, kterou chce sdělit. Jednotlivá díla, vytištěná také na textilii, zrcadle či tapetě, představují motivy prolínající se v surreálních konstelacích, založených na autorčině specifickém vidění, pracujícím s výrazným kontrastem světla a stínu i s principem prostupování a zrcadlení jednotlivých momentů. Zatímco galerie bývají čistě bílé a Alžběta je považuje za trochu sterilní: „Prostor Staré prádelny v sobě už sám nese nějakou emoci. Stačí jen vstoupit. A když navíc využiju sílu fotek, vše se může navzájem podpořit,“ vysvětluje.
Vizuálně se Alžběta Jungrová stále posouvá. Pracuje například i se světelnými objekty. Světlo je pro ni velmi důležité – tentokrát je využívá v rámci instalace. Své fotografie gravíruje do plexiskel a za pomoci světla tak mění atmosféru. „Myslím, že jsem první v České republice, kdo začal s fotkou pracovat jinak než jen klasickým tiskem, a využívat ji do určitých objektů. Vymyslela jsem třeba kovové děrované stěny s dvojitým tiskem. Podle toho, ze kterého úhlu pohledu se na ni člověk dívá, mění náladu, dynamiku. Z obličeje se stává skelet nebo silueta, pak se vše zase vrací zpátky...“ říká Jungrová.
Ústředním motivem expozice je téma „Kde končí realita, začíná fikce“. Fotografka propojuje dokument, subjektivní deníkové záznamy i stylizovanou fotografii. Jen těžko lze rozeznat, o který z těchto světů se jedná. Prolínají se. Fotky na výstavě se dělí do tří kapitol: 1. Jediné opravdové je to, co cítíme. 2. Všichni potřebujeme být milovaní, abychom si přišli skuteční. 3. Všichni bohové nebe i pekla jsou v nás. „Fotografie nepojmenovávám, nechávám čistě na divákovi, aby je zpracoval sám, každý cítíme věci jinak a stejné věci v nás vyvolávají jiné emoce“.
Expozici provází vydání stejnojmenné knihy, která je rozšířenou verzi toho, co bude ke spatření na výstavě. I v publikaci využívá Alžběta různé materiály, prolíná fotografie a vytváří koláže. Čtenář si třeba skrze pauzovací papír může propojovat zobrazené fotografie a vytvářet vlastní koláže. Uvidí tak, jak se emoce mění, když využijí jinou fotografii. Kniha je interaktivní, pracuje také se zrcadlovými papíry, ve kterých se fotka odráží... „Smáli jsme se s grafikem Adamem Uchytilem, že je vlastně trochu jako dětské knížky, ve kterých si člověk může hýbat s panáčky. Podobně i já nechám diváka vtáhnout do vytváření vlastního imaginárního světa“.
Knihu pokřtila významná česká módní návrhářka Liběna Rochová, se kterou Alžběta právě připravuje společné dílo na doplnění výstavy.
Výstava je otevřena denně mimo pondělí od 13 do 20 hodin.
Zdroj: Kodlcontemporary.cz
Osobitým ztvárněním pocitů volně navazuje na loňskou výstavu v Rajhradském klášteře. Vystavené soubory ukazují nejen obrovskou všestrannost a imaginaci Alžběty, ale i její neustálé hledání a posouvání hranic fotografie a nových způsobů vizuálního vyjádření, třeba v podobě 3D tisků, koláží, nebo světelných instalací, jež se propojují s prostorem a umocňují emoci, kterou chce sdělit. Jednotlivá díla, vytištěná také na textilii, zrcadle či tapetě, představují motivy prolínající se v surreálních konstelacích, založených na autorčině specifickém vidění, pracujícím s výrazným kontrastem světla a stínu i s principem prostupování a zrcadlení jednotlivých momentů. Zatímco galerie bývají čistě bílé a Alžběta je považuje za trochu sterilní: „Prostor Staré prádelny v sobě už sám nese nějakou emoci. Stačí jen vstoupit. A když navíc využiju sílu fotek, vše se může navzájem podpořit,“ vysvětluje.
Vizuálně se Alžběta Jungrová stále posouvá. Pracuje například i se světelnými objekty. Světlo je pro ni velmi důležité – tentokrát je využívá v rámci instalace. Své fotografie gravíruje do plexiskel a za pomoci světla tak mění atmosféru. „Myslím, že jsem první v České republice, kdo začal s fotkou pracovat jinak než jen klasickým tiskem, a využívat ji do určitých objektů. Vymyslela jsem třeba kovové děrované stěny s dvojitým tiskem. Podle toho, ze kterého úhlu pohledu se na ni člověk dívá, mění náladu, dynamiku. Z obličeje se stává skelet nebo silueta, pak se vše zase vrací zpátky...“ říká Jungrová.
Ústředním motivem expozice je téma „Kde končí realita, začíná fikce“. Fotografka propojuje dokument, subjektivní deníkové záznamy i stylizovanou fotografii. Jen těžko lze rozeznat, o který z těchto světů se jedná. Prolínají se. Fotky na výstavě se dělí do tří kapitol: 1. Jediné opravdové je to, co cítíme. 2. Všichni potřebujeme být milovaní, abychom si přišli skuteční. 3. Všichni bohové nebe i pekla jsou v nás. „Fotografie nepojmenovávám, nechávám čistě na divákovi, aby je zpracoval sám, každý cítíme věci jinak a stejné věci v nás vyvolávají jiné emoce“.
Expozici provází vydání stejnojmenné knihy, která je rozšířenou verzi toho, co bude ke spatření na výstavě. I v publikaci využívá Alžběta různé materiály, prolíná fotografie a vytváří koláže. Čtenář si třeba skrze pauzovací papír může propojovat zobrazené fotografie a vytvářet vlastní koláže. Uvidí tak, jak se emoce mění, když využijí jinou fotografii. Kniha je interaktivní, pracuje také se zrcadlovými papíry, ve kterých se fotka odráží... „Smáli jsme se s grafikem Adamem Uchytilem, že je vlastně trochu jako dětské knížky, ve kterých si člověk může hýbat s panáčky. Podobně i já nechám diváka vtáhnout do vytváření vlastního imaginárního světa“.
Knihu pokřtila významná česká módní návrhářka Liběna Rochová, se kterou Alžběta právě připravuje společné dílo na doplnění výstavy.
Výstava je otevřena denně mimo pondělí od 13 do 20 hodin.
Zdroj: Kodlcontemporary.cz
Komentáře čtenářů
Několik posledních článků v rubrice Výtvarné umění
Krása bez závoje oslovuje smysly
Tarotový elegán mezi klasikou
Umění Asie napříč prostorem a časem
Umění dechu: Filomena Borecká ve Veletržním paláci
Výtvarné umění na ledě
Solidarita přináší skrze umění naději
Národní galerie, to je umění, solidarita a česká identita
Proč se Mona Lisa usmívá?
Jaroslava Papežová a její zářivé vlčí máky v Klatovech
KALENDÁŘ Miluj svůj život 2024
Salvador Dalí: Fascinujícís svět surrealismu
Umění v kontextu společnosti: Příběh evoluce skrze dějiny
Novátorské digitální dílo Refika Anadolana zahájí Dvořákovu Prahu
Letní výtvarný salon Kodl Contemporary začíná
Pro (č) umění? v Atriu na Žižkově
Vernisáž obrazů Prahy Anny Karan nadchla nejen Pražany
Michael Rittstein zve na Klokaního Tarzana
Robert Vano má výstavu Výběr z díla. Kde ji najdete?
Tip: Unikátní výstava Bylo nebylo, Van Gogh, Monet, Renoir… ve Foru Karlín
Další články v rubrice Výtvarné umění
Copyright © 2001 -
2024 www.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.