Dělnické a školní spoje jezdí mnohdy tak přecpané, že je to pod lidskou důstojnost. Vůbec bych se nedivil, kdyby lidé při přepravě začali bučet. Zpoždění se pomalu stává běžnou praxí, i když není tak katastrofické jako u ČD. Spíše se stává skoro pravidlem, že autobusy ve výchozí stanici přijíždějí k zastávce v čase, kdy mají podle jízdního řádu odjezd. Jestli na zastávce stojí mimořádné množství lidí, řidiče nezajímá. Autobus parkuje opodál a oni se vesele spolu vybavují.
Samozřejmě, že z velké části nese vinu stát, který nevytváří rovné podmínky pro podnikání. Ale svým mlčením si škodíme i my sami. Musíme si neustále stěžovat ústně, písemně, medializovat problém. A hlavně se nevzdávat, což máme my, Češi, ve zvyku při boji s úřady. Mávneme rukou a hodíme to za hlavu s tím, že to nemá cenu. Stačí si jen uvědomit, že pokud někdo podniká ve službách, je povinen tyto služby dle stanoveného řádu poskytovat.