Autor napsal příběh, který se odehrává v Československu počátkem 50 let a jehož hrdiny jsou unesené a nikdy nenalezené děti, které důkladná ideologicko-psychologická masáž důstojníků StB zpracovává pro velkolepý a bombastický monstrproces, k jehož zinscenování dal popud sám Nesmrtelný (Stalin). Obětováním mladé, nevinné krve se má obrodit mýtus věčné REVOLUCE usilující o nastolení dokonalého společenského řádu (komunismu), neboť mučednictví a smrt dětí mají vzkřísit původní vznešené ideje, z nichž už začala vyprchávat šťáva. Samotný plán vychází z inspirace dávnou dětskou křížovou výpravou, jež skončila tragicky. Vypravěčem je nadprůměrně inteligentní dospívající chlapec (Spartakus), který je vybrán, aby stál v čele celého spiknutí jako vůdce a zároveň hlavní viník. Postupně je velmistrem (velící důstojník Stb) zasvěcován do náročnosti úkolu, setkává se s dalšími dětmi, které dostaly jména významných osobností (Robbespierre, Marat, Kosmoděmjanská apod.), aby všichni společně nakonec zahořeli pro oběť, kterou mají přinést, neboť dospělí ji již nejsou schopni dát a prožít až do samotného konce, dokud jim smyčka nestáhne hrdlo a kat nesrazí vaz.
Zvrácené je velmistrovo srovnávání smyslu oběti v křesťanském a revolučním pojetí, stejně jako jeho slovník, v němž záměrně mísí pojmy z obou myšlenkově naprosto odlišných způsobů vnímání lidské existence. (Vaše odměna bude ve vaší smrti. Na popravu půjdete jako prvotní křesťané ke svátosti oltářní. Smrt bude vaší hračkou a touha zemřít se stane vaší sladkou extází.)
Velkolepá premiéra se ovšem nekoná, neboť Nesmrtelný zemře a jeho nástupci si již podobnou obscénně-morbidní záležitost nepřejí. I nadále o ni ovšem usiluje zfanatizovaný velmistr, který se rozhodne svá disciplinovaná "jehňátka" obětovat potají ve sklepení dávno zapomenutého kláštera kdesi v šumavských hvozdech, opět inspirován tajnými schůzkami křesťanů v katakombách. Události pak rychle nabírají spád. Velmistr je zatčen a odvezen k výslechu a děti na jistý čas ponechány svému osudu, který se nenaplní, neboť se jim podaří jakýmsi tajným tunelem pod zemí proniknout na Západ, kde se většina z nich stane řádnými občany demokratického světa. Mohlo by se zdát, že vše skončí šťastně, ale opak je pravdou. Většina z nich, již s novou identitou, téměř na prahu dospělosti nakonec stejně volí demonstrativní sebevraždu, neboť jako děcka propadli srdcem i duší myšlence položit pro revoluci život, kterou je zapotřebí se vší absurditou naplnit. Pro Spartaka však existuje jediná možnost, jak se z celého koloběhu vyvázat - znovu se po letech setkat s velmistrem v Československu, což se mu zázračně povede díky politické oblevě během Pražského jara v r. 1968. Příběh mi lehce připomíná podobné náměty z filmů Netvor (v hl. roli John Malkovich) a Lebensborn (autor scénáře Vl. Korner) a působí jako by byl inspirován výrokem kandidáta KSČM Romana Janoucha, který v rozhovoru pro Lidové noviny 30. 3. 2002 prohlásil, že v politice hodlá přesvědčovat mladé lidi, aby nevěřili zatemnělým povídačkám, že komunisti požírali malé děti.
Kniha je psána tak, že zároveň přitahuje i odpuzuje. Četl jsem ji na několik etap, protože jsem zjišťoval, jak se uvnitř sebe sama děsím takových lidí, kteří by byli schopni podobných věcí, a zároveň si nejsem jist, zda něco tak absurdního opravdu kdysi nenastalo…