Vždy před volbami jsme svědky podivuhodného českého úkazu. Na televizní obrazovky se vyrojí desítky straniček, které se pokouší o nemožné – dostat se do parlamentu. A pak se opět na čtyři roky ztratí z očí, z mysli.
Divím se, velmi se divím, kde jsou nyní? Vždyť i neznalec naší politické scény by vycítil čas vysloužit si ostruhy v boji o poslanecká křesla. Všichni, kdož jen trochu znají naturel českého národa vědí, vědí, jakou práci dá Čechy, byť i nespokojené, dostat do ulic. Čech si zanadává na zlotřilé politiky kdykoliv a kdekoliv, kde se potká s druhým Čechem. Ale jít bojovat za svá práva do ulic? A ještě k tomu ve svém volnu? Snad ještě, když svého času rozhazoval Falbr odborářské milióny za vlaky, autobusy, párky a guláše pro gesta, která nic nevyřešila. Dělníci si alespoň po dlouhé době zajeli za své peníze na výlet.
Proč se však nesnaží do ulic dostat protestující národ právě tyto ministraničky? Všechny se přece dušují, že chtějí to nejlepší pro lid, pro národ a republiku. Navíc je to pro ně šance zviditelnit se před volbami. Dokázat bojem za zájmy lidu pravdivost svých volebních hesel.
Kde je takový pan Cibulka, jejž špioni současné vládnoucí garnitury sledují snad až do postele? Kde je Panenka Prsatá, která v předvolebních klipech tak vehementně vymetala svinčík z českého chléva? Důchodci za sociální jistoty. Podnikatelé. Nikdo se do čela nežene. Jo, nějaké strany by se našly. Mně osobně však velmi připomínají NSDAP.
Takže co? Nespokojený, však líný český Honza se to bude muset naučit sám. Ale to bude ještě hóóóódně dlouho trvat. Mezitím nám bude vládnout svinčík, protože Dolly Buster žije v zemi, kde si na pořádek lidé ale jo dávají bacha!