Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je sobota 16.10.2021, svátek má Havel 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 508
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13125
Komentářů: 11265


Měření



Hystórija valašských vynálezů

09.04.2005   Radek Dolanský   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Tak se zase trochu z té politické špíny odreaguji lehkou povídkou z Valašska.

Ludé sa od nepaměti a ešče skór než byli ludé honíja za dajakým kusiskem masa úplně stejnako jak ty masožravé zvířatska z živočišnéj říše. Žabu zežere had, hada orel, orla hyena, hyenu lev a lva člověk. Lebo naopak. Je to skorem jak v téj pohádce O kohútkovi a slepičce. Enem s tú vodú sa už nigdo nemosí vracať lebo néjni pro keho.
Bývávalo aj hůř. V takých časoch člověk mosél přesedlať na nejaké ty brúky, myši a podobné potvorstva. Jak bylo ešče hůř, tož byla dobrá aj tráva a dajaké kořínky. Nekerým trúbom ta pastva toléj šmakovala, že sa z nich o pár tisíc roků pozdějc stali kořínkožrúti. Ale že ludí pořáď přibývalo a mamutů už meňéj, dal sa očakávať zlom ve vývoji ludstva. Kerýsi mudrlant vynalézl pšenicu a ludé už sa nemoseli strachovať či mamuti potáhnú na jih po E 55 lebo negde inde.
Toť ten vynález trocha zastínil bohovské valašské vynálezy – slivovicu a borovú ináč řečenú halúzkovú lebo ešče ináč víno co sa češe čaganem. No jak sa ludé fest nadžgali zvířatama a pšenicú hneď si spomněli de sa schodíja Valaši s ich proslulýma vynálezama. Jak sa z palírně linula vúňa gořalky začali sa na Valašsko trúsiť ludé z dalekých krajú. Dokonca sa přišúrali aj Keltovja, tací fest urostlí ogaři. S týma zme popíjali slivovicu baňu času před tým než sa na Říp došmatlál strýc Čechů aj s bandú pražáčkú. Samosebú, že při tem koštování docházalo aj k dajakému techléní s našima cérkama a z teho sú Valaši dneskáj tací fest stavjaní s tvrdýma lebeňama, teda aj lebeňama, dycky nachystaní vevaliť nekemu kyjaňú do dyně.
To pražáčci sú dodneška tací nijací, vybledlí, mdlého rozuma, jak sa techtlili při tem výšlapu do českéj kotliny enem mezi sebú. Tam ich sice sem tam převálcovali Germáni, co sa vtedy ešče menovali trefnějše – Vandali. No ani to pražáčkom nepomohlo. Dodneška im k velikéj opici stačí malučká štamprla slivovice. Zmjaty jakési.
Ale vráťme sa k našim bohovským vynálezom. Recepisy na stvářání slivovice zme si nechali pro sebja, no licencije na borovú zme prodávali veselo kemu sa zamanulo. Tu úplně hystoricky prvú zme prodali tlupě co sa z ní po rokoch vylíhli Slováci. Ti ogaři šikovní ten náš výmysl dokázali ešče vylepšiť a dokonca aj odbarviť. Lebo přebývali vtedy na Spiši, tož sa jí začalo říkať spišská borovička. Bylo moc faň, že vypadala jak voda lebo tehdy sa na robotě píjávala enem voda. Včiléj mohli poddaní chĺpať aj při robotě na panském a nigdo nic nepoznál. Aspoň do téj doby než sa začali ztrácať ludé. To bylo na polách jak po morovéj epidémiji. Robotáři ležali poházaní ve škarpách napití jak snopi a chrápali až sa zem otřásala. Panstvo nic netušilo lebo s chudinú si fest zavdali aj drábi. Lebo vtedy ešče neexistovala abstinencija, tož sa výnosy z panských polností fofrem znižovali. Na druhú stranu v pálenici na Spiši zaséj moseli zahájiť nepřetržitý provoz.
Další licenciju na halúzkovú – borovú zme prodali ešče v dobách za kšeftařa Sámy. To zme mjeli v jedném z jeho sámomarketú pronajatý stánek ze Slovákama de zme samosebú kšeftovali z gořalkú. My ze svojú žlutú prútahovú a Slováci z bílú spišskú. Jednúc, za horkého dňa sa ke stánku doplahočila partyja Angličanů co stopovali Robina Húda a trocha zablúdili. Hneď odkúpili celú našu zásobu a chĺpali enem sa dýmilo. Jak byli sťatí z tých mrakú gořalky tož gŕgali a pšúkali etiketa sem etiketa tam. No a pokaždéj jak si nekerý z tých Anglánú pšúkl, tož naši osmanští otroci, co nám dělali prodavače, sebú švihli na kolena, lebeňama začali třískať do dlážky a hulákali: „Džin, džin, že tým Anglánom vycházá z řitě duch. V tých dávných pohanských časoch ešče nebýl svatý a neupalovalo sa proňho.
No a jak sa ti Angláni na druhý deň obudili z megadraka, tož že honem kúpija licenciju na ten džin. Hulákání tých osmanú bylo asi jediné co im v lebeňách z předešlého dňa ostalo. Tož zme sa s nima nedohadovali, že to néjni žádný džin, ale borovička a do smlúvy zme to napsali po anglicky – gin. Od téj doby sa dycky řehcem, dyž sa zjaví ve valašskéj putyce pražáček jak ohŕňá nosisko nad borovičkú a že on si dá radšéj gin. A vůbec ho, trúbelu, nenapadne, aby negdy nazízl do slovníka. Tam je od téj památnej doby uvedené borovička – gin. Pořáď abyzme ty pražáčky vodili za paprču…


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Jana - 30.4.2005 - 21:30

U nas
na Slovensku pri Bratislave mame zase zahoracke narecie, aj to je dost srandovne.

Od: Radek Dolanský - 2.5.2005 - 13:01

ad Jana
Zkus něco napsat. Já samozřejmě nepíšu v pravé valašštině. Tomu bych nerozuměl ani já. Je to taková ťápanina, která víceméně nejde napadnout. A to je fajn, poněvadž lidí co rýpou je u nás bezmála 10.000.000 ks.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2021 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0355 s