Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je středa 5.8.2020, svátek má Kristian 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12919
Komentářů: 11146


Měření



Zločin a trest

04.03.2003   Milan Nerad   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

"Tak jak to s ním vypadá, doktore," zeptal se nedočkavě muž s černými brýlemi.
"Vzhledem k tomu, že má za sebou tak náročnou operaci, je na tom celkem dobře," odvětil mu dlouhán v bílém plášti. "Každou chvíli se probudí z umělého spánku."


Ležící mladík namáhavě otevřel ztěžklá oční víčka. Těkavým pohledem se marně snažil najít kousek světla narušující okolní tmu. Snažil se vzpomenout, kde se nachází, ale nedokázal to. Bolela ho hlava. Asi za sebou měl další z mnoha prohýřených nocí.
Vzepřel se na loktech a chtěl se posadit na tvrdém lůžku. U stropu však váhavě zablikala modrá zářivka a za chvíli již osvětlovala úzký prostor jeho vězeňské kobky. Silná záře ho oslepovala a oči přivyklé temnotě ho pálily. Konečně se rozkoukal a mohl si prohlédnout svou celu. Nebyla zařízena až tak špatně. Vedle postele měl na plechovém stojanu zavřenou láhev minerálky a v rohu místnosti se nacházela celkem čistá toaletní mísa. Nemohl si na nic ztěžovat. Asi ho převezli někam jinam, protože naposledy byl ubytován s jedním tetovaným bláznem, který ho neustále přesvědčoval, že s novým rokem přijde konec světa.
Za dobu, kdy spal, mu pořádně vyschlo v krku. Otočil se na pravý bok a nedočkavě sáhl po plastové láhvi. Pohyb však zůstal nedokončen a místnost naplnil jeho hrůzný výkřik. Místo zápěstí měl nyní pouze ovázaný pahýl. Dlouho váhal, než sebral dostatek odvahy, aby se podíval i na druhou paži. Vypadala naprosto stejně. Z očí mu vytryskly hořké slzy.
Vzepřel se v loktech a až na několikátý pokus se dokázal posadit. Chtěl utišit svou žízeň, ale s krutým úšklebkem si uvědomil, jak je to marné. Mezi zbytky rukou se pokusil zapřít minerálku a mezi zuby zachytil její plastové víčko. Prudce trhl hlavou, ale plastová láhev mu po chvilce váhání vyklouzla z úst a svalila na zem. Zoufale do ní kopl a bezmocně sledoval, jak se odráží od kamenné zdi a vrací se pod postel.
Posadil se a snažil se zachovat chladnou hlavu. Když už si někdo dal takovou práci, aby ho udržel při životě, určitě ho nyní nebude chtít jen tak zabít. Asi na něm ve vězení dělají nějaký lékařský experiment. Možná testují nějakou novou drogu, za chvíli přijde doktor, píchne mu injekci a vše bude zase v pořádku. Jeho mysl se stále odmítala smířit s tím, že má obě ruce nepoužitelné, ale netrvalo dlouho a přišlo kruté vystřízlivění.
Kdesi dole ucítil drobné šimrání. Pochopil, že je nejvyšší čas, aby si došel na záchod. Namáhavě se postavil a potácivou chůzi došel až nad toaletní mísu. Spustil pravačku, aby si rozepnul poklopec, ale zděšeně hleděl, jak se mu blízko rozkroku kývá zmrzačený pahýl. Jeho šílený smích se mu v hlavě mísil s teplem, rozlévajícím se mu v kalhotách. Chtěl zatnout pěsti a tlouct jimi do vlhké zdi, ale když mu došlo, že už toho nikdy nebude schopen, podlomila se mu kolena a bezvládně usedl do louže vlastní moči.
Až teprve nyní si všiml, že je v jednom z tmavých koutů umístěna malá kamera. Hořce se usmál. Doufal, že jeho věznitel je se svou prací spokojen. Ve zdi se otevřel malý otvor a na studenou podlahu dopadl obložený sendvič. Jak mohl očekávat, byl pečlivě zabalen v alobalu.
"Proč mi tohle děláš, ty hajzle," snažil se ze sebe vykřičet bolest.
Místo odpovědi se schránka znovu otevřela a neznámý dovnitř hodil úzkou fotografii zalepenou v igelitovém pytlíku. Bylo na ní malé děvčátko. Až v tuto chvíli mu to došlo. To byl ten harant, kvůli kterému se v bance začalo střílet. Ani nevěděl, kdo ji trefil, ale její hezkou tvář zalitou krví si bude už navždy pamatovat. U soudu se dozvěděl, že to prý byla dcera jednoho moskevského zbohatlíka, ale když mu četli rozsudek k dvacetiletému vězení, nevěnoval tomu pozornost. Až nyní pochopil, že malé děvče naplnilo jeho osud.
Vzepřel se na zbytcích svých rukou a hlavou začal zoufale tlouct do kamenného zdiva. V ústech brzy ucítil sladkou chuť krve z přeraženého nosu. Doufal, že každou další ránou přijde konec, ale když pohlédl na úhledně složenou roli toaletního papíru, uvědomil si, že jeho život bude ještě nesmírně dlouhý.


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Echolálie - 17.6.2003 - 18:08

Zdaleka to nejlepší, co jsem tu četla, i když maličkato zvrácený...:))

Od: zavinac - 9.7.2003 - 13:33

Dobře se to čte, sice se člověku občas udělá nevolno, ale líbilo se mi to.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.055 s