Pod hlavičkou Nerawebu připravujeme různé literární taškařice, kdy se snažíme připomínat i básníky dávno mrtvé. Z těch důvodů s blížícím se květnem došlo opět na K. H. Máchu. Coby sběratelka „fazolek“ jsem se rozhodla publikovat ve „Fazolovém plátku“ pozvánku na pořad věnovaný právě Máchovi. Ale ouha, asi po týdnu mi u milého Máchy svítila poznámka, že se neschvaluje a když jsem na nápis klikla, vychrlil na mě automat něco v tom smyslu, že jsem porušila zákony naší drahé vlasti, prosazuji pornografii a velebím fašismus, tedy ne já, nýbrž avízovaný program s nebohým Máchou v čele. Trochu mě to nadzvedlo ze židle, zvláště poté, co mi jeden fazolkář důvěrně sdělil, že jeho pozvánku na komerční přehlídku aut bez problémů pan provozovatel webu zveřejnil a právě proto jsem se pana provozovatele e-mailem dotázala na příčinu. Na odmítnutí samozřejmě měl a má svaté právo, ale nelíbí se mi, aby mě, byť automat, vinil z věcí, které jsem neprovedla. Odpovědi jsem se nedočkala, z čehož jsem usoudila, že pro fašistku se nenachází na „fazolkách“ více místa a sebe i Máchu nechala definitivně vymazat. Pan provozovatel se mě na icq zeptal na důvod a ačkoliv jsem ho znovu žádala, aby mi nejprve sdělil on svůj, raději taktně mlčel. Inu komerční přehlídka aut stojí za propagaci, ta naše „Máchovská“ nikoliv, protože by nám tím pan provozovatel pomáhal vydělat zřejmě ony příslovečné milióny.

Zmíněné pořady realizujeme pod hlavičkou občanského sdružení a je logické, že vítáme, pokud se někdo rozhodne na naši činnost nějakou tou drobnou mincí přispět jako jeden nejmenovaný podnikatel. Tedy on původně přispět nechtěl, resp. nemohl. Každý den mě plácal po zádech a sděloval – „Rád na Neraweb chodím“. Loni si na příspěvek na naši činnost vzpomněl po odevzdání přiznání a uložil mi, abych mu to připomněla letos, což jsem učinila. Ale zase špatně – panu podnikateli vyšlo přiznání „akorát“ a korunoval to smajlíkem a nadále plácal po zádech. V životě dávám přednost upřímnosti a proto jsem ho požádala o stejný přístup. Znovu přišel po icq příslib čehosi a opět plácání po zádech. Budete se možná divit, ale učinila jsem tomu přítrž jedním a prostým vyřazením jeho jména z mých icq přátel. Poslouchat podnikatelské strasti mě nebaví a především pak od „přátel“ si každý zaslouží poněkud rovnější jednání.

Do třetice jsem se pobavila poté, co jsem oslovila několik „zvířecích“ webů a časopisů s výzvou, aby nám chovatelé poslali svůj příběh. Z jednoho magazínu nás počastovali ihned ceníkem reklamy v relaci 30-50 tisíc korun českých. To mě neskutečně rozesmálo a neváhala jsem se panu šéfredaktorovi s tím podělit v duchu – sdílená radost, dvojnásobná radost - a ujistila ho, že nejsme "Spolek Rotschild", nýbrž občanské sdružení. Pana šéfredaktora to ale kupodivu nepotěšilo a zdůraznil, že oni /zřejmě na rozdíl od nás?/ nedostávají dotace.

A proč to vlastně píšu čtenářům, které zákulisní záležitosti Nerawebu nezajímají. Možná proto, abychom si všichni vzájemně uvědomili, kam jsme až dospěli v honbě za lepšími zítřky, jenom jsme zdokonalili komunistické – vše pro rodinu /sebe/ a naše schopnost udělat něco pro druhé /bez vidiny jistého zisku/ klesá k nule a často nevidíme ani na konec chodby svého domu.

Zda-li někomu při prohlížení Nerawebu naskakují dolarovky v očích s pocitem, že větší mamonáře než tvůrce Nerawebu dnešní svět nenosí, chtěla bych Vás moc poprosit – půjčte nám vidle! My s Hankou Formánkovou máme tisícovky ve vaně, v posteli, všude v igelitkách po bytě a už je nezvládáme přehrabovat rukama! Děkujeme.