Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 16.8.2022, svátek má Jáchym 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13260
Komentářů: 11310


Měření



Jakub a jeho pán

04.05.2005   Jindřiška Kodíčková   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

...Je to pořád dokola..... i bible se pořád opakuje...a ten, kdo se opakuje, dělá si blázny z toho, kdo ho poslouchá.....

Do divadla DISK jsem samozřejmě vstoupila se znalostí základních pojmů, o nichž hra měla pojednávat. Tak třeba takový fatalismus představuje přesvědčení, že všechno lidské pachtění je určeno neúprosným osudem. Popírá svobodnou vůli i nahodilost a ani nehledá příčiny dějů. Takhle popsaný jako suchá poučka je všem jasný. Jeden možný směr. Ale hra přede mě pokládala další otázky, na něž se snažím ještě teď najít odpověď, někdy marně, jindy alespoň tak trochu teoreticky.

Co bylo v osudu těchto postav fatálního? Ony přece jednaly, rozhodovaly se mezi více možnostmi, dokonce splétaly intriky, jak z dané situace vytěžit pro sebe co nejvíc. Pravý fatalismus dle nich asi nastává až při obhajobě svého chování. Já nic, já za nic nemůžu, to přece ten osud, ten nahoře, ten autor, ten někdo, kdo tahá za nitky mého osudu. A jako ty figurky se chováme vesměs ve svém běžném životě. Osud si určujeme sami v rámci určitého koridoru, do kterého jsme zasazeni ( Kým? Osudem?) . Pokud vše běží dle našich představ, jsme spokojeni, s někým nahoře nic nespojujeme. Problém nastane v okamžiku, kdy něco zaskřípe. To nás popíchne a začneme hledat viníka. Buď rodiče, učitel, poslanci, vláda, prezident....nebo ještě někdo vyšší? Nemá cenu, abych se snažil, vše je dané. Někoho to strhne k docela slušné letargii. Naštěstí většina lidí je zaměřena trochu jinak a fatalismus odkládá do šuplíku s označením meditace. Hra mě skutečně přinutila přemýšlet, meditovat o osudu a o sobě, což rozhodně není málo.

Absolventské představení katedry činoherního divadla DAMU ztvárnilo hru Milana Kundery z roku 1975, který si jako předlohu vzal humorně filozofický román Denise Diderota ( 1773). Dílo je dodnes živé a svěží, což dokazuje, že diváka nutí zamyslet se nad sebou, címž přichází na to, že jeho život se podezřele podobá jiným příběhům.

V režii Zdeňka Bartoše mladí herci ukázali, že se s nimi musí počítat. S jemným humorem a nadsázkou na jevišti prošli kotrmelci života, které někteří nepochopili, nebo pochopit nechtěli. Že by zase Ten někdo? Ľubica Melcerová realizovala scénu ve čtyřech výškových pásmech, kde se odehrávaly jednotlivé epizody spojené vyprávěním Jakuba a jeho pána ( V. Jílek a V. Hájek). Pojetí povídání přecházejícího v hrané představení bylo velmi působivé. Projev herců byl poněkud přehnaně stylizovaný, ale v tomto případě podtrhával spojení humorné nadsázky s filozofickým podtextem. Přece se nesmíme brát tak vážně.

Zajímavá postava, byť trochu epizodní, ale velmi důležitá, byl autor ( zahrál ho N. Penev). Měl v moci manipulovat osudy lidí, určovat jejich chování a jednání. Když jsme viděli jeho zuboženou, roztěkanou, snad lehce dementní osobnost, nemůže nás nenapadnout otázka:
„ Kdo to tedy řídí náš životaběh? Není skutečně lepší vzít ho do svých rukou?“


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0286 s