V posledních týdnech jsme se stali svědky boje o moc nejen ve Vatikánu nýbrž i v České republice. Zatímco v Itálii se předpokládá, že se pro opojný, finančně jištěný pocit moci čertu upisovat nebudou, u nás to čpí již dlouho čertovinou. V roli pekelníků zde vystupuje KSČM.
Větší nebezpečí nežli čert samotný představuje lživá politika lidovců, pro něž KSČM zdaleka není bubákem. Historie se začíná opakovat a my jen můžeme doufat, aby se nezopakovala úplně. I v roce 1948 vše začalo demisí lidoveckých ministrů. Pak jako jediná strana splynula s komunisty v těsném objetí, aby se z nich v roce 89´opět zrodila. Následovala řada výmluv a lží, aby omluvili své setrvání v řadě s komunisty. Lži ve formě nesplněných volebních programů předkládají voličům i nadále.
Nyní dochází k podvodu největšímu na voličích ČSSD, která opět po letech začíná koketovat s komunisty. První kroky byly učiněny a je pouze otázkou času, kdy se tyto dvě strany začnou podporovat bez výčitek. Touha po moci se neštítí ničeho, jak vypráví například komunisty zakázaná Mjačkova kniha "Akochutí moc".
A tak lidovci prozpěvují komunistům do ouška – „Mami, vracím se domů!
Nutno dodat, že koaliční strany, jež se zapřísahaly svým odstoupením, a přesto si nechaly zadní vrátka pootevřená, vědomy si svých pokřivených charakterů, hrají stejně falešnými kartami jako ČSSD. Dle mého názoru neexistuje v současnosti na naší politické scéně rozumně volitelná strana.