Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 28.4.2017, svátek má Vlastislav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1752
Publikovaných článků: 12081
Komentářů: 10708


Měření



Krása zrození a smutek smrti

27.06.2005   Renata Šindelářová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

„Jinak voní seno koním a jinak zamilovaným,“ zní citát J.S. Lece. Po přečtení série knih Jamese Herriota, zvěrolékaře žijícího v Yorkshiru, zbývá jen dodat, že jinak voní i veterinářům.

Seriál příhod Jamese Herriota, zaznamenaný v cyklu To by se zvěrolékaři stát nemělo, Zvěrolékař mezi nebem a zemí a Zvěrolékař a jeho přátelé, vykazuje vyváženou směsici humoru a nutné nostalgie, s níž veterinář vypovídá o svém životě a své práci.

Po dokončení studia mladý veterinář začíná pracovat jako asistent doktora Siegfrieda Farnona. Siegfriedova nevypočitatelnost dává základ mnoha Jamesovým veselým příhodám, v nichž vynikají protichůdné Siegfriedovy rozkazy. Určitá trucovitost tohoto Jamesova nadřízeného až rozmile kontrastruje s rozpustilým dováděním Siegfriedova mladšího bratra Tristana, který také v praxi vypomáhá. Každý další praktikant pak s sebou přináší nové faktory. James se zamiluje do krásné Heleny a s ní pak... ale to bych příliš prozrazovala. O dalších členech Jamesovy vlastní i veterinářské rodiny se autor zmiňuje především v díle Zvěrolékař a jeho přátelé.

Hlavními postavami jsou ostatně stejně zvířata. Psi, koně, prasata a zřejmě v nejhojnějším zastoupení krávy, jež se v době Herriotovy začínající praxe nalézaly v každém yorskhirském hospodářství. Tehdy také neexistovala antibiotika a spousta dalších přípravků a očkování, které dnešní lékaři i veterináři běžně používají. Kromě tuberkulózy se navíc Herriot musí také vypořádat s leckdy nepřátelským přístupem farmářů, kteří věří víc své pokoutní domácí léčbě než radám studovaného veterináře. Postupem času se Herriot věnuje něčemu, co já osobně nazývám "lékařský syndrom", ten neplatí jen pro veterináře, ale pro lékaře vůbec. Herriot v podstatě líčí, že často se léčba podobá dohadování a veškerá úpěnlivá snaha pomoci velice závisí na duši doktora, jenž léčí s úsměvem, ochotou a také přívětivým slovem.

Ačkoliv své vzpomínky autor sepisoval až v pozdějším věku, podařilo se mu věrně zachytit také způsob myšlení odpovídající jeho věku. V prvních povídkách se podobá bezstarostnému hýření, ale postupem času dostává příchuť hloubavých úvah, z nichž čiší sepětí s přírodou, tak milá lidskost kritizující i sebe sama a především láska. Láska k bližnímu, zvířatům, životu. Příběh se čím dál víc stává moudrým pohledem člověka, který sleduje svět a hodnotí jej s velkou dávkou tolerance. Jediné, co lékař druhým nikdy neodpustí, je týrání zvířat, na něž také nepřímo poukazuje.

Kniha kopíruje život takový, jaký je, plný kontrastů, dobra i zla, proher i vítězství, a tak rozhodně působí velmi autenticky a střízlivě. Ne jednou se vám přihodí, že se při čtení po hodině smíchu rozpláčete. J. Herriotovi se podařilo kouzelným způsobem vystihnout rovnováhu života, v níž na jedné misce vah spočívá krása zrození a na druhé smutek smrti. S tou se Herriot vyrovnává se záviděníhodnou životní moudrostí. A protože důležitou roli v Herriotově vyprávění a zřejmě i životě hraje porozumění a symbióza lidí a zvířat, nakonec autor neztrácí nic ze svého humoru a entuziasmu.
 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: f.a.d. - 27.6.2005 - 7:38

No, to je zajímavý POKUS o literární referát, recenzi určitě ne. Ale ani ve škole by za to jednička nebyla. Musím se přiznat, že mám vyprávění Jamese Herriota (Jamese Alfreda Wighta) velmi rád!!! Proto nemůžu pominout, že na začátku ve výpisu chybí neméně dobré "Když se zvěrolékař ožení". A co bylo doslova směšné(!!!), bylo použití fráze ...ale to bych příliš prozrazovala. Protože to je pouze podružné, protože byť je pro Herriota manželství zdrojem něžné lásky, tak se i nadále jeho manželka objevuje ve vyprávění spíš trochu sporadicky. Aby to ovšem mohl být školní referát tomu spoustu údajů chybí. A na recenzi ostatně taky. Určitě je to potěšující, že jeho vyprávění dál okouzluje stejnou měrou i po třiceti letech, ale tahle odfláknutá příprava mě rozhodně jako milovníka tohoto autora nepotěšila.

Od: f.a.d. - 27.6.2005 - 7:49

Teď jsem zjistil, že tu navíc chybí zmíněné ještě i "Zvěrolékař opět v jednom kole". To jsšem bohužel naneštěstí nečetl. A díky tomuto pokusu jsem se o tom bohužel taky nedozvěděl. No, co si holt člověk nenajde sám...

Od: Martina Bittnerová - 27.6.2005 - 8:47

Podotýkám, že toto není rubrika recenze...

Od: Kocour - 27.6.2005 - 9:35

A tak se ptám ...
Jak voní seno zamilovaným koním?

Od: Laura - 27.6.2005 - 20:21

Mám pocit, že pan tzv. f.a.d. je člověk, který z nudy neví, co by. Tak proč by nemohl trošku toho přebytečného času obětovat a něco si sem tam najít?:) Přejme mu to. Mě na článku nic směšného nepřišlo, vystihl, co vystihnout měl a že autorka zapomněla na v řadě druhý díl "Když se zvěrolékař ožení", i to se může stát - je jenom člověk a KAŽDÝ člověk chybuje. Že by do kompletu patřil i "Zvěrolékař v jednom kole", tím bych si nebyla tak jista, protože jsem kdysi četla kompletní vydání od Knižního klubu a to obsahovala právě jen čtyři již zmíněné díly. Pokud tento pátý díl, vámi těžce vyhledaný, existuje, jedná se o nějaký "výškrabek", aby nakladatelé vytěžili ze slávy J. Herriota.

Od: Renata Šindelářová - 27.6.2005 - 20:53

f. a d.
S těmi názvy je to následovně: jisté nakladatelství spojilo dva díly, jejichž původní název neznám, dohromady, a nazval je "To by se zvěrolákři stát nemělo", zřejmě se tedy jedná o tyto dva díly, které vám chybí.
Toto není odborný publicistický článek, ale výpis pocitů čtenáře. Pokud byste rád něco k autorovi a jeho tvorbě dodal, pak máte možnost. Právě k tomu jsou komentáře určeny.

Od: Renata Šindelářová - 27.6.2005 - 21:29

Kocour
Jak voní seno koním? Hmmm, tak to se musím přiznat, že fakt nevím. Protože 1.) jsem ho nechutnala, 2.) nejsem kůň. :-)

Od: Renata Šindelářová - 27.6.2005 - 21:29

Kocour
Aha, překlep. Jak voní seno zamilovaným koním? Jéžiš, to musí být krása!!!!

Od: Elis - 30.6.2005 - 7:49

Rozhodně lepší takováhle recenze než např. "autor s provinciální úzkoprsostí vykládá sociální příčiny jako postantropocentrické a posthumanistické". To jeden potom neví, co si má vlastně představit.

Od: Laura - 30.6.2005 - 16:32

Ano, to sedí!

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2897 s