Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 30.3.2017, svátek má Arnošt 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 495
Registrovaní čtenáři: 1750
Publikovaných článků: 12051
Komentářů: 10697


Měření



A tak to vidím já, pane Krausi

16.07.2005   David Šeterle   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Krausovy sloupky, které v letech 2000 až 2002 každý týden psával do časopisu Týden, jsou vydány nyní pohromadě v knize „Tak to vidím já“. S Janem Krausem se můžeme pravidelně setkávat jak v divadle, ve hře Nahniličko, v televizi, v talk show „Uvolněte se, prosím...“, tak i v rozhlase, v jeho pátečních komentářích.

Když sledujete nějakého člověka pravidelně a pozorně, může se stát, že ho tak trochu prokouknete, poznáte a také nasajete trochu (či více) jeho osobitosti. Názory, které řekne, anebo jsou cítit jen jaksi „ve vzduchu“, grimasy i lehké náznaky těla, se stávají při takovém dlouhodobějším sledování evidentní. A vás buď rozčilují, anebo vás inspirují. Každopádně toto poznání Jana Krause se umocní, čtete-li za sebou jeho komentáře a reakce, jež psával týden co týden. A takové „poznání Jana Krause“ považuji pro Čecha za nanejvýš podnětné, neboť tím jaksi může vypozorovat, upřímnost, sebevědomí a svobodu, která z něj přímo čiší.

Nakonec, když si tak pročítáte s čím vším se týden po týdnu setkával Jan Kraus na poli politickém, společenském i světovém, připomenete si, co vlastně nám ty poslední roky daly, či vzaly. Podniknete tak krátký výlet do naší nejbližší historie. A nutno říci, že takovýchto výletů podnikáme poměrně málo, čímž nám uniká spousta těch souvislostí, jež zejména v politice hrají klíčovou roli. Osobní i celo-společenské události, problémy a otázky nazírané z úhlu pohledu Jana Krause se stávají náhle úplně jinými. Ne, že by se na ně díval s přivřenýma očima či skrz růžové brýle, ale spíše si uvědomuje své názory, jak to vidí on. A dle toho také jedná - jakožto rovnocenná bytost, schopná diskutovat s kýmkoliv a o čemkoliv. Možná zjistí, že pravda byla trošku někde jinde, avšak od toho tady přece je, aby ji, zmýlí-li se, našel.

Jan Kraus se nenechává nikým ovlivnit, ne z tvrdohlavosti, zarputilosti či zášti, naopak ze zcela prostého důvodu: ten jiný názor se mu zdá být neúplným, snad trochu hloupým či směřujícím do nikam - každopádně se s ním nemůže ztotožnit. A tak na něj reaguje, polemizuje s jeho autorem a hlavně předkládá ten svůj způsob řešení dané otázky. Způsob nanejvýš osobitý a odlišný. Často se stává, že s jeho způsobem tiše souhlasím, a v těch případech, kdy naopak ne, mi jeho způsob otvírá nové cesty, na nichž naleznu svou odpověď já.

Zatím píši spíše o Janu Krausovi než o jeho knížce, avšak i to má svou příčinu. Začteme-li se, nedostáváme se do nového literárního světa, naopak nahlédneme do hlubin osobnosti Jana Krause (chcete-li, do jeho světa). V čem ale tkví jeho odlišnost? Snad v tom, že lehce vypoví, co si myslí? V tom, že jeho myšlení neparalyzují žádné strachy, vyumělkovaná pravidla a další překážky? Každopádně ale pro to, že nic neříkat a zároveň nic nedělat, nechat za sebe rozhodovat a žít ostatní a pak v skrytu nadávat, či tiše trpět, se mi zdá trochu zdlouhavějším a útrpnějším řešením života. Neboť: „Když přísloví říká: Činy, ne slova!, pojďme si začít užívat aspoň svobody slova. Třeba nám přinese i činy.“ (s. 247)

Když jsem napsal, že Krausovo „Tak to vidím já“ je nanejvýš podnětné pro Čecha, měl jsem tím na mysli onu českou lhostejnost, bezmocnost a nedostatek sebevědomí. Snad jakoby těch patnáct let nestačilo k tomu, abychom se probudili z komunistického spánku? Nebo je to tím, že onen dlouho očekávaný dar svobody a názorové plurality, získaný před oněma patnácti lety, ještě neznamená naši vnitřní obrodu? Naučili jsme se zacházet se svobodou? Jestli však ne, musím souhlasit s Janem Krausem, že: „Není nic strašnějšího než zlověstné mlčenlivé přihlížení se střádáním zášti a nenávisti.“ (s. 129)

Nuže Krausova slova a myšlenky vyvolávají reakce, mnohdy velmi silné. To je jeden z důvodů, proč čtení jeho úvah a komentářů mě tolik láká. A vskutku pak zůstává pravdou: „Na Vás je: líbí - nelíbí.“ (s. 6) Úsměvů na vaší tváří vyvolá knížka víc než dost. Možná se i občas zastydíte, když se do vás svojí ironií Jan Krasu trefí (třeba vás to, ale přiměje k tomu, zbavit se toho „terče“, jenž na vás tkví).


Pro milovníky Krausova světa: připravuje se na září 2005 vydání pokračování „Tak to vidím já: podruhé“.



Zdroj fotografie: www.xyz-knihy.cz/


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2576 s