Vynikající student, který více než úspěšně ukončil studia, získal stipendium a dveře jeho kariéry nejsou jen pootevřeny, ale rozevřeny úplně dokořán. Idylické zázemí završují i milující rodiče, kteří dle svých představ dávají jedinému synovi všechno, o čem si oni myslí, že mu prospěje. Třeba potápěčský oblek za absolutorium (potápí se hoch vůbec, nebo je to jen snobská nutnost něco takového vlastnit?).

Jestli na Bena působí duševní vypětí ze závěrečného finiše ve škole, nebo nastává existenciální obrat bohatého hocha, náhle a nevysvětlitelně ztrácí zájem o skvělou budoucnost narýsovanou otcem, o známé svých rodičů a propadá se do apatie vůči okolnímu světu, zádumčivě sedí ve velkolepém potápěčském oblečku a za rytmického plácání ploutví přemýšlí o marnosti života.

Do této nenálady vstupuje lehce ovíněná a těžce znuděná postarší (zachovalá a na svůj věk nevypadající!) paní Robinsonová a svým brutálně vyzývavým chováním posléze omámí nezkušeného chlapce a stane se jeho učitelkou ve druhém kole vstupu do dospělosti. Později je naivní Ben překvapen její živočišnou touhou jen a jen po sexu, oproštěném od jakéhokoliv citového elementu nebo alespoň základní konverzaci (na jeho škemrání o trochu popovídání vůbec nereaguje. Co to ten chlapec chce???).

Chybějící cit se paradoxně objeví v okamžiku, kdy Ben, přesycen podivným vztahem bez emocí i budoucnosti, se vrací zpátky na zem a začne se utápět v novém, tentokrát absolutně normálním láskyplném vztahu k mladé studentce. Problém nastává, když paní Robinsonová zjistí, že tou vyvolenou není nikdo jiný, než její vlastní dcera. Tím vzbudí zákeřnou žárlivost, která se stane vážnou překážkou, zpřetrhávající vztahy nejen v rodině, ale i mezi přáteli. Obnaží až na kost obávaný strach co tomu řeknou lidé, ale hlavně těžké pokoření stárnoucí ženy. Ta, v rámci zachování statusu quo, kolem sebe kope, ničí city, ubližuje svým nejbližším. Ukáže však Benovi, že za opravdovou lásku se musí bojovat, bez ohledu, co to přinese.

Hra v nastudování P. Hartla vrací na jeviště námět úspěšného filmu Absolvent z roku 1967, který je ověnčen Oskarem za režii ( M. Nichols) a pěti Zlatými glóby a divadelní brooklynské verze z roku 2002.
Před režisérem vystupuje dost obtížný úkol nastudovat hru, která přinese nový pohled, ve světle takto famózních předchůdců. Divák má možnost posoudit, že na prknech Švandova divadla se odehrává stejně kvalitní a pozoruhodný příběh, který zaujme. Představení není kopií ani nápodobou, snaží se o vlastní pojetí a vyjádření. To se projevilo i tím, že režisér nepoužil prověřenou filmovou hudbu Simona & Garfunkela, ale dal možnost nové, originální D. Krause.

Příběh stojí i na vynikajících hereckých výkonech. V roli svůdnické a drsné paní Robinsonové exceluje I. Chýlková. Její postavu, i když by měla býti spíše politováníhodnou, a možná odsouzeníhodnou, svým přesvědčivým výkonem posunuje na piedestal zaslouženého obdivu a nepěkné emoce, vyzařující z role, stírá takovým způsobem, že ji musíme pochopit a její jednání jí nezazlívat. Temná paní R. se tak stává nositelkou jemného humoru a koneckonců i sympatií.

Hodnotný výkon podal i její protihráč, zpočátku milenec, později člověk, snažící se jí bezděčně nastavit zrcadlo, K. Hádek. Představuje nejistého, citlivého chlapce, zmateného dosavadním životem, narážejícího na společenské bariéry, které není schopen překonat. Později, s narůstajícím sebevědomím a poznáním, dělá rozhodnou a tlustou čáru za minulostí a vydává se vpřed tak, jak dosud jen snil. Přesvědčil diváka, že na cestě přes překážky vytrvá a svou novou lásku obhájí.
M. Zoubková zůstává ve stínu své divadelní matky, jenž se jako ničící torpédo prožene životy všech zúčastněných, což se může jevit i jako roztomilý záměr.

Skvělý výkon předvedli i Benovi rodiče G. Vránová a J. Satoranský. Otec vystupuje jako typický manipulátor rodiny, samozřejmě vše dělá jen pro její dobro, aby obstála bez poskvrnky ve společnosti. Stává se diktátorem a těžce nese vzpouru dospívajícího syna a dalším tvrdým a necitlivým zásahem ho žene z domova do náručí vypočítavé ženy, která ho řadí jen k dalším „mlaďounkým“ skalpům svého milostného života.
Psychologicky zajímavě vypadala sebehodnotící bilance matky, která se tak ujišťovala, že přece ve výchově syna žádnou chybu neudělala, za co ji tedy Bůh trestá. Ve své kvílivé výpovědi ale podíl viny krůček po krůčku připouští, až se dostane do opačného extrému a veškerou vinu sebemrskačsky bere na sebe. Na to nahlížíme sice s úsměvem, ale v hloubce duše se s ní mnoho nekriticky milujících matek jistě ztotožní.
Pochvalu zaslouží i pan Robinson, který je pořád v luftu nebo na odchodu, ale prekérní situaci své rodiny „obětavě“ překryje.

Absolvent ve Švandově divadle příjemně pobaví a nabídne krásně prožitý večer.

Zdroj fotografie: http://svandovodivadlo.cz/