Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 11.8.2020, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12924
Komentářů: 11145


Měření



Alkoholik nepřipustí, kuřák nevěří...

15.08.2005     Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

O drogách jsme slyšeli už za minulého režimu jako o produktu kapitalismu, s nímž jsme my neměli nic společného. Drogy symbolizovaly černý vykřičník, kterým jsme strašili naše děti. Vůbec nám přitom nevadilo, že jsme v ruce drželi skleničku s alkoholem nebo cigaretu.

Netušili jsme tehdy, nebo si nechtěli připustit, že se jedná také o drogy? Přičemž alkohol patří mezi drogy tvrdé, tak jako kokain nebo heroin. Kdo z těch, kteří bez nějaké té skleničky nevydrží, o sobě řekne, že je alkoholik? Kdo přizná, že se stává narkomanem? Vždyť mnozí dokonce ani nepovažují pivo za alkohol! A tak jako narkoman závislý na heroinu, tak i alkoholici jsou lidé nemocní, schopní pro získání své dávky podvádět, krást, zadlužit sebe i celou rodinu. Rozpolcená osobnost, bez vlastní vůle, dohánějící sebe i rodinu do obrovských problémů.
O pěstování a užívání marihuany, tzv.marijánky, označované jako droga měkká, se toho už napsalo až až. Zabývala se tím drogová centra, policie, dokonce i parlament si na to udělal čas. Člověka, který si ji na zahrádce pěstoval jako jediný lék na svou nevyléčitelnou nemoc, málem postavili před soud jako zločince. A přitom cigaretu, na úrovni marihuany, koupí u nás v krámu i dítě. Kromě nápisu na krabičkách, že kouření škodí zdraví, se u nás o cigaretách mlčí a tabákové koncerny chrlí denně miliony smrtících dávek. Stát, který má z daní těchto gigantů menší přínos, než kolik musí vydat na léčení následků kouření, mlčí. Sám kuřák odmítá brát na vědomí, že každý rok umírá ve světě na následky kouření kolem čtyř milionů lidí. U nás 22 tisíc. Víc než na silnicích, nesrovnatelně víc než v letadlech. V bezpečí si denně s chutí zatlučou do rakvičky dvě, tři desítky hřebíčků. Jsou kuřáci tak stateční nebo jen hloupí? Když onemocní, vtipkování je přejde, ale to už je většinou pozdě. Přitom kdo chce, dokáže přestat jak kouřit, tak pít! Pomoci mu může akupunktura, homeopatie, hypnóza... Ale má to jednu podmínku. Musí se opravdu chtít.

 

Zdroj fotografie: www.google.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Hanka - 15.8.2005 - 9:26

autorce
Nebudete mi verit, ale kdyz jsem chodila na akupunkturu kvuli nespavosti, doktorka mi jako jednu z mozností, co mohu pouzít, abych usnula, doporucila práve pivo. Chmel je k tomu dobrý, jeden z mych bylinných caju obsahuje práve chmelové sistice. Dokonce jsem videla na vlastní oci prípad mladického dospívajícího kluka, jemuz doktor rovnez doporucil pivo, jelikoz mel nejaké "vetsí spalování" a byl hubený. Sportovci tvrdí, ze je to nejlepsí iontový nápoj. Podobné veci by se daly psát o víne a i tvrdý alkohol, konkrétne slivovicka domácí je na príklad pro moji babicku velice cenný lék. Proste i ten alkohol clovek potrebuje, cigarety - nevím, nevím... Rozhodne se nedá vse házet do jednoho pytle. Jiste, sklenka neceho dobrého zachutná a kdyz se to zvrtne, je to zlé. Ale zrovna tak se to dá ríci o nadmerném prísunu jídla, obezita je cestou k infarktum, onemocnením kloubu, atp... Nic se nemá prehánet. S drogou je to, podle mne, daleko horsí, návykovost je rychlejsí a telu prospesno to není nicím. Kazdopádne osveta proti tomu je urcite dobrá a u cigaret také. Tam souhlasím velmi, nechápu, proc cigarety tak snadno porídí i hodne mladí lidé.

Od: Honza - 15.8.2005 - 12:08

No jasně, je to o závislostech. A ty jsou obecně špatné všechny. Není to ale jediné zlo, kterým se lidé ničí. Většina z nás má různé sebetrestající a sebedestrukční programy ve svém podvědomí. Je to o schopnosti přijmout sám sebe včetně toho, co se nám nelíbí, na co se snažíme zapomenout a za co trestáme sami sebe postoji typu nezasloužím si, abych byla milována a proto mě nemůže mít nikdo rád. Závislosti jsou pak jediné východisko, které ovšem nikam nevede. Zastavil jsem ráno u motorestu ve Studené Loučce (mezi Moravskou Třebovou a Mohelnicí) a viděl docela hezkého muže u hracích automatů. Se zarudlýma očima po probdělé noci šel za servírkou rozměnit další tisícovku. Když se vracel zpět dívala se za ním očima tak smutnýma, že jsem musel zaplatit a okamžitě odejít.

Od: Hanka - 15.8.2005 - 14:08

Honza
No jo, ale ted me napadá... kazdý jsme tak trochu závislý. Bud na necem, nebo na nekom, ne? Ty nejsi závislák? Já asi jo. Ono je asi tezké urcit, kde ta hranice, kdy koncí "normálno" a zacíná "závislost" je.

Od: Kocour - 18.8.2005 - 9:39

Pozitivní účinky piva jsou obecně známé. Musí jít ovšem o pivo kvalitní a v mírné dávce. Doporučují ho i někteří lékaři - internisté rekonvalescentům např. po operacích. Cigareta (tabáková) samozřejmě poškozuje spoustu orgánů. Ale na rozdíl od marihuany nikotin atd. neničí psychiku! Tím nechci tvrdit "kuřte tabák, je to zdravé". Argumenty, že drogy tohoto typu se užívaly od nepaměti ve starých kulturách, moc neobstojí. Užívaly se totiž výhradně během náboženských obřadů jednou dvakrát do roka a v přísně omezené dávce.

Od: Martina Bittnerová - 18.8.2005 - 9:45

Kocour - zcela souhlasím. Navíc takové kvalitní pivo dokáže ulevit zmoženému žaludku po náročném obědě. Tím ovšem nechci tvrdit, že by si jím lidé měli léčit nemocný žaludek, tito patří do ordinace lékaře a ne do hostince...

Od: Hanka - 18.8.2005 - 10:21

Kocour, Martina...
ach jo... vsechno v malé míre. Znám jednu písnicku od mi známého cloveka (velmi se jí rídí), je tedy o víne, ale celkove se to asi hodí na alkohol, zpívá tam: "kdyz dobré víno prvním douskem zachutná, proc drzet starý zvyk, je hloupostí ho pít po troskách..." já práve taky moc neumím pít po troskách. My, kdyz uz máme láhev neceho, pak jí musíme videt dno... u piva by to taková tragédie nebyla. NASTESTÍ! Nechci tomu obetovat figuru (je to kalorické) a sportovním výkonum to také nepomáhá. A zaludek to nelécí uz vubec. Takze kdyz si to doprejeme, pak jednou za cas, ale hooodne se na to tesíme a hodne si to uzíváme. Práve do tech rán. Zdravé to není, ale nádherne to procistí hlavu.

Od: Honza - 18.8.2005 - 20:23

Hance
Vraždit v malé míře odmítám. A už vůbec ne sám sebe. Je pravda, že závislost na alkoholu a cigaretách je ta nejnevinější. Nejhorší je chodit do práce. Je to návykové a člověka to poškozuje nejvíc. Další v pořadí je být závislý na názoru jiných. Místo toho, aby si člověk žil podle svého a spokojeně si vyhrabával kořínky (nebo žil ze sociálních dávek), začíná kolem sebe stavět vězení, ze kterého už nenajde cestu ven. Dokonce i když ty zdi někdo zbourá (třeba v roce 1989), je natolik zblblý, že hranice předsudků nepřekročí a hlídá sám sebe. Když se splete a přešlápne, tak se sám potrestá. Je mu špatně, trápí ho svědomí. Pro mě je důležitá svoboda. Svoboda žít si jak chci, kde chci a s kým chci. Bez strachu a bez závazků. Závislost svobodu vylučuje. Pokud nedokážu změnit svůj život podle svého záměru, tak jsem na něčem závislý, žiji v okovech a svou svobodu jsem ztratil. V tom je nebezpečný stereotyp. Milovat se stále se stejným partnerem, trávit čas stále stejným způsobem, žít ve svém malém ghetu. Když vyrazit na flám, tak pořádně a na celý týden. Je to jednorázové a nemám na to návyk ani fyzický ani psychický. Ale musí být s kým. S abstinentama, co jdou po osmi hodinách z hospody domů, nepiju.

Od: Hanka - 19.8.2005 - 7:55

Honza
Fíha, to já jsem proti tobe totální závislák a konzervativec. Já sice umím silne zredukovat pocet svých mozkových bunek, ale takových hodin v hospode?! Já tam moc dlouho nevydrzím, bývá tam nahuleno, hluk, tvrdé posezení a jeste casto lijí podmíráky. To já k tomu musím mít tu atmosféru: Hudbu, k vínu vzdy, vuni... a k necemu jinému? Ted jsme si chteli dát dobré pití v tráve a museli jsme koupit sadu 6 sklenicek, protoze kusovky poblíz nemeli. Ale koupili, aby to stálo za to. Já to beru jako pozitek, prozitek. A miluju se taky jen s jedním muzem, ehm, tedy spís klukem. Protoze ho mám ráda, ke komu nic necítím, ten me nepritahuje. Ale proti gustu... písu to spís proto, ze sama mám ráda svobodu a tady vidím, ze ziju absolutne nesvobodne... tak to spís redukuju na svobodu v moznostech utvorit si zivot, jaký chci.

Od: Libuše - 19.8.2005 - 9:26

Ten článek hlavně upozornuje na lehkomyslnost, se kterou se k alkoholu a cigaretám přistupuje. Pro někoho je to občasné potěšení, u někoho skončí u rakoviny, nebo pádem až na dno lidského bytí. Je to výzva jak ochránit naše děti, které většinou neznají konce těchto radovánek.

Od: Martina Bittnerová - 19.8.2005 - 9:33

Na druhou stranu mám určité pochopení pro lehké alkoholiky, neb i já sama ráda s chutí občas značně převýším tzv. "zdravou"dávku

Od: 3lipy - 19.8.2005 - 9:46

Pochopení je věc jedna, přeplněné protialkoholní léčebny a lidi potácející se po ulicích bez domova, práce a finančních prostředků, je věc druhá. Představte si v té situaci člověka, který je vám nejbližší. O dětech nemluvě.

Od: Hanka - 19.8.2005 - 10:02

Ale i ty deti mají mozek. Kazdý si tu svoji cestu vybere sám a mnohdy prehnaná péce, zda to moje nekam nespeje, smeruje práve tam, ze speje. Protoze se nudí a na just to delat bude, aby aspon doma provokoval. Proc litovat ty na ulici, treba litují oni nás. Ze jsme strhaní, nepochopení a neumíme se ani porádne odvázat. A myslíme si, ze jsme nejchytrejsí. Proc si myslíme, ze kdyz zijeme sporádane, zijeme lépe? Staráme se o druhé a sami se uzíráme. Zijeme svuj zivot, oni svuj... myslím, ze motivace má vetsí sílu. Nez prehnane nekoho varovat (nic proti clánku, tedy osvete pred závislostmi), ci dokonce zakazovat, je lepsí sebrat se, jít se podívat po památkách, na kola, do kina, zaplavat si. Mnohdy ani to díte neví, pro co se nadchnout a kdyz uz to i ví, rodic to treba v té své velké péci a touze chránit, nevidí, a kdyz i vidí, casto ho radeji nasmeruje jinam, protze je to drahé, nebo je si jist, ze není tak dobrý. Ale to uz jsme jinde.

Od: Honza - 22.8.2005 - 8:09

Hance
Napsala jsi to moc hezky. Věříme opravdu jen tomu, na co sami přijdeme. Předkládání hotových receptů nikdy nefungovalo.

To co jsem psal 18.8. byla jen nadsázka. Tos opravdu nepoznala? Jsou to takový ty intelektuální řeči, co se vedou v Dahabu nad skleničkou vína. Ale dlouhý flámy mám rád. Třeba několikadení svatba na východním slovensku je zážitek, stejně jako týdenní alkoholický vandr s dobrými kamarády. A s těmi partnery je to jen proto, že si tak krátím čas, než přijde zase ta pravá, víš?

Od: Hanka - 22.8.2005 - 8:57

Honza
Ne, nepoznala. Ver, ze jsem ti to proste zbastila. A to jen a jen proto, ze verím, ze je mozné vsechno... tedy podle sebe soudím tebe. Asi bych to takhle nezvládla, ale bývaly doby, kdy bych nejradeji nikdy nevystrízlivela, jak se mi v tom opojení líbilo. Tedy verím, ze existují sílenci, co umí porádne "zabrat" a vubec to neodsuzuju, naopak! Dnes uz myslím i na to, jak mi bude ráno, takze jsem trochu zbrídilovatela, totiz, strasne nerada zvracím. Dobré pití miluju a atmosféru s tím jeste víc. Ta svatba, mozná na Slovensku, musí být moc fajn, kdyz nefiguruju v jedné z hlavních rolí :-p ale nezazila jsem to, mozná skoda. Pravá... zajímavé. Jak chlap pozná, ze prisla ta pravá?

Od: Honza - 23.8.2005 - 10:15

Hance
To pozná, až když odejde. Když se mě kamarádka ptala, proč se mi líbí právě ona odpověděl jsem parafrází básně Mayi Angelou: "Je to v pohybu paží, ve způsobu chůze, ve vlnce rtů, v ohni očí, v blýskání zubů, v pohupování pasu a v radosti nohou. Ve slunci úsměvu, v půvabu stylu, v cvakání podpatků, v křivkách vlasů. Nechodíš s hlavou svěšenou, nekřičíš, neposkakuješ dokola, nezdviháš hlas." Prostě smyslnost spojuje s duchovnem a muže povznáší transcendentálním spojením. Jako kněžka nebo přímo inkarnovaná bohyně.

Od: Hanka - 23.8.2005 - 12:35

Honza
Hmmm, to muselo znít krásne romantickému zenskému stvorení, které se rádo líbí. I kdyz - ríkat to mne, jsem si jistá, ze bys bud lhal, nebo bych to brala tak, ze si me zavazujes být taková porád. A to bych te zklamala, protoze by se casem ukázalo, ze ne vzdy mé podpadky klapou (mívám i "sloní" boty), obcas chodím s hlavou svesenou, umím i porádne kricet a zdvihat hlas. To jsem poeta, co? Jediné tvé stestí, ze jsi to ríkal úplne nekomu jinému.

Od: Honza - 25.8.2005 - 7:36

Hance
Když se od někud vracíme, ptá se mě, které ženy se mi tam líbily a proč. Která měla nejkrásnější tvář, která nejhezčí postavu atd. Nevěří na svou krásu,protože podle "exaktních" měřítek žádné její kritérium nesplňuje. Proto mluvím o tajemství přitažlivosti osudové ženy. Díváš se jí do očí a ucítíš závrať. Padáš v duchu naznak, ale místo dopadu na zem letíš někam do jiné dimenze. Letíte spolu a nikdy se nechcete vrátit. Nejde jen o tu závrať, ale i o její živelnou radost. Když přichází na schůzku půl hodiny pozdě, cítím její smích už zpoza rohu a když se vynoří, nemůžu nic než jí políbit. Pak vyleze na pódium a tancuje s břišní tanečnicí. Nejlépe je oči zavřít a vnímat ji srdcem. Jako příliv, který nezastavíš, jen se v něm necháš unášet. Chápeš, že jí vlastně jen odpovídám a říkám to, co touží slyšet? Jak sama říká, doma s manželem se cítí nepotřebná jako hromada masa a kostí. Asi dělám něco špatně, viď?

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2685 s