Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 12.11.2019, svátek má Benedikt 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 504
Publikovaných článků: 12757
Komentářů: 11041


Měření



Jak Metúd Pražáčky učíl paprčama dělať

10.09.2005   Radek Dolanský   Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Myslím, že v tom našem Absurdistánu nesmí chybět ani sranda, tak jsem se rozhodl trochu poškádlit "hlavnoměšťáky". Samozřejmě, že povídka není určena těm, které nerozesměje.

Metúd býl ogařisko z maléj valašskéj dědiny, taký krpatý, s brýlama jak popelníky na očách, no dyž koštnúl nejakú tu štamprlu, tož býl chytrý jak rádyo Jerevan. Jak si upíl ešče vjecej, usínal s lebeňú hoděnú mezi štamprlama a zdály sa mu sny. Bohovské sny! To sebú škubál, jak psisko dyž dříme, enem levú zadní zametál. A potem chlapom vykládal, s kým všeckým chĺpal lebo sa pelešíl, tož chlapi mjéli od řehota břušiska skorem na hadry dorvané. Vrcholem takých viďéní bylo, dyž sa Metúd ve slabéj chvilce přiznál, že mu jednúc říkajú Steloune podruhéj zas Arnolde a samé také.
Jednúc chlapi v putyce čučali na televíziju a zrovna hodnotili obal na kostru u keréjsi uměléj hvězdičky šoubyznysa, dyž sa Metúd do teho přidál: „No chlapi, že o tem tak řečnujete. S tú sem takéj dopadl jak hubkař. Byli zme na jakéjsi trachtáciji, co si zmýšlajú pracháči z údolí pod Řípem. To sa tam zlézla stará partyja našich načančaných playbackových hvězdiček lebo spješéj čúdících lámp. A že mosíja vymysleť neco proti téj omladině ze Superstár, co chcú spívať všady enem naživo. Ináč by sa ty čúdící lampy mosely na staré kolena učiť spívať a to by ich nepustíli koncertovať ani do zvířacího útulka. Všecko to védla babča, co je včíl urazená, že nemóže vystupovať za mladice.“
Metúd si zhluboka zavdál piviska, jak mu při téj spomínce na trachtáciju vyschlo v gágoře. „No chlapi, a jak bylo fest popité, tož sem narazíl v kútě na tu zpěvačku, co ste ju včíl očama vyzlékali. Už včíl nevím, esli byla v extázi nebo s extázú. Metúde, zajačala, hele vole, jak to děláš, ty čarodějníku, že ze sebe na každým mejdlu dovedeš vyčarovat takovoudle zrůdu? Pojď na mou hruď, Copperfielde. Jak ňa přitlačila mezi ty hory, tož to byla paráda. Alespoň do téj chvíle, než ně začál docházať kyslík. Ale to už ňa tahala po schodoch hore, aby ňa okoštovala. Jak sa vyvalila do postele a trocha sa jí stáhly gatě, tož sem zmerčíl na téj faň půlečce takú vypasenú mandelinku, až sa mi gatě srulovaly. Vtem sa mi ale rozsvítilo. Spomňél sem si, jak ich tata dycky s vervú vraždíl, dyž zme byli okopávať kobzole. Tož sem sa zahnál a celú dlaňú, pjekně naplocho a plnú silú prásk po ní. A nic. Tož ešče raz, dvakráť, no ta sviňa sa furt držala všeckýma šesti. A jak tak přemýšlám co s ňú, dostál sem takú baňu do dyně, že ně brýle zajély až do očního pozadí. Co si myslíš, jačí na mňa rozčertěná hvězdička, že jsem nějaká sadomaso, hele? Né, né, to já sem enem chťél zamordovať tú mandelinku. Jakou mandelinku, ty zdrclej Copperfielde. Ty nepoznáš vytetovanou berušku? Sluníčko sedmitečný, hele vole? A zaséj mi jednu pořádnú šúpla do dyně. Tož takto sem, chlapi, dopadl s tú pěveckú elitú,“ pofňukával Metúd a chlapi sa řechtali, co za koniny si to ten trúba zmýšlá. A cpali do něho jednu borovú za druhú enem, ať je nejaká čuryna v putyce. Lebo Metúd moc neznésl, netrvalo dlúho a znovu sa ponoříl do svojéj speciální říše snů. Včiléj to býl ale sen….
V Praze byla už dlúho nastěhovaná Sodoma aj z Gomorú. Svoje dúpata mjéla tam jak Alibaba a štyrysta lúpežníkú. V parlamentě, na vládě aj v téj politickéj trafice - senátě. A Metúd coby ataman Valašskéj zbíjačskéj partyje (VZP) sa rozhodl, že vyčistí ten český chlév a ukáže Pražáčkom, zač je teho lokeť. Sebrál poctivé valašské ogary, nabrúsili valašky, oprášili kyjaně a chystali sa na zboj.
Metúd to mjél v lebeni všecko po řadě narozmýšlané. Vtrhnú do parlamenta a vyhlásija rebéliju valašského ludu. Do sa enem pohne, dostane kyjaňú do hlavy. Až sa ty zmjaty zklidníja, započne přidělování roboty a znižování platů. Každému podla zásluh.
Trebárs ten, co ho před páru měsícama vyšúpli z šéfovského posta, ten půjde špihlať špajdle, aby zistíl co obyčajný Valach mosí zmocť pro kúsek chleba. A ne sa jednoducho nechať vykopnúť pro neschopnosť hore a ešče za plat, za kerý na Valachoch mosí vyžiť padesát famílijí.
Věčný svazák móže jíť natotata do družstva kydať hnůj, aby zistíl jaký je v tem rozdíl, dělať to hubú alebo rukama.
Třešničkáře pošleme do Severní Koreje de móžú študovať závěry marxizma-leninyzma, až im z teho zle zabude. Živiť sa možú trávú fungujúcého socialistického hospodářství.
Svatú trojicu ochráncú ludských práv necháme nastěhovať do pavlačáka naproti vsetínskéj polikliniky, aby im konečně došlo, že ty jejich plky sa majú ze skutečňosťú jak plus a mínus.
Modré ftáky Metúd pošle do múzea, aby sa nezapomnělo, co dokáže stvořiť polovičatá robota, no a klerikáli ti budú na věžách po republice dělať korúhvičky. Šak to je to co robíja v parlamentě od počátka. Gde větr tam plášť.
No, zamlaskál ze sna spokojenosťú Metúd. „Tož, a gdyž včíl máme to najhorší za sebú ideme vysvětliť ludu pražskému zač je teho lokeť. My zme im postavíli metro aj bývání pro dobrú polovicu pražského ludstva, tož včíl došla řada na splátky aj s úrokama. Metúd nechál nastúpiť Pražáčky po jednotlivých štvrťách na Václavák a tam im ogaři valašští rozdávali motyky, krompáče, vidly, lopaty, špachtle a kelně a podobné jemné nářadí. A už ich rozesílali do valašských kotárú. Nekeří šli okopávať kobzole, iní házali do míchačky a učili sa zednickú, nekeří ostali u házání hnoja. Roby a děcka pražské odnášali kameně ze záhumenkú, aby sa mohlo zasadiť a bylo co hodiť za žebř.
Veliké bylo mrčání a sténání, sĺz odčapovaných, no všeckého do času. Pomály, pomalúčku Pražáčkom tvrdly mozole na dlaňách, svaly im róstly, robky sa zaoblovaly do faň valašských tvarů a děcka sa po škole hnaly dom a rýchlo s kravama na pasinek. A v putyce to vypadalo úplně stejnako, jak dyž sa zídú na pivo ogaři z dědiny. Enem to jejich helevole sa nepodařilo nikemu změniť.
A jak sa blížil podzim, nechál Metúd všecky Pražáčky nastúpiť na spartakiádním stadióně. Hulázňal při tem znova ten Dyž sa podaří a jak sa zjavíl sám Metúd u kecpulta, přivítali ho obrovské ovácije a lud pražský pořáď dokola hulákal: „Metúd na Hrad, Metúd na Hrad….
…..“Metúde, Metúde, stávaj, putyku zavírajú,“ třásli s ním chlapi. Metúd nadvihl víko a kalným okem sa rozhlédl okolo sebja. „To už su na Hradě, chlapi?“ Ogaři sa v ten moment chytli za bachory a řehnili sa ešče venku, dyž ich šenkéř vyhodíl z putyky. „Jáj, a to ty roby nigdy nepochopíja, proč zme tak natěšéní do téj putyky. To bude vykládání snů. Metúd na Hradě. Pražáčci dělajú paprčama. To bude čuryna,“ hihňali sa chlapi a štrikovali cestú dom s Metúdem naloženým v kolcách.



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2542 s