Reakce k článku

Od: Renata - 23.8.2005 - 20:22

Radka
Ačkoliv píšeš o naději, zní to dost smutně. Přeju ti, aby tvé naděje nebyly nikdy hluboko a aby nikdy nevyhasly.

Od: Radka Zadinová - 23.8.2005 - 21:14

Díky.

Od: Hanka - 24.8.2005 - 9:42

Meli bychom, meli...
co vsechno bychom meli? Co vsechno se po nás chce? Spís bychom meli být prínosem pro druhé svojí prítomností, ne tím, co pro ne jsme ochotni delat. Troufám si tvrdit, ze za to by si nás melo okolí vázit. Neprináset obeti, ale dávat jen to, co chceme, abychom byli rádi, ze to dáváme. Znám spoustu takových, co by se rozdali a také jen resí tu nadeji a nemohou se z toho dostat. A pak jen fnukají, ze je nemá nikdo rád a jejich snahu nikdo neocení.

Od: Radka Zadinová - 24.8.2005 - 10:40

No ale přesně tak to bylo myšleno- být nadějí pro ty, co se mají teprve narodit, což znamená, žít tak, aby měli lepší podmínky pro život. A taky si myslím, že člověk, která dává, by nikdy neměl chtít úroky a splátky, přesně z toho důvodu, že kdo chce dávat, nekouká zpravidla na to, že na oplátku taky něco dostane. A ti, co to dělají, tak těch je mi líto.

Od: Hanka - 24.8.2005 - 13:30

Radka
Tak to jsem nejprve asi nepochopila dobre. Mne jich ani líto není, protoze dost casto tím trpí víc ten, od nehoz se ceká odplata. A dost casto i prichází, ale je jí málo. Proste - je to ale zivot.

Od: Hádíth - 26.8.2005 - 11:13

Radce
Na pohlazení je dobré CD Svatyně srdce od Josefa Kořenka. Je to řízená meditace na sebepřijetí, štěstí, vnitřní světlo a lásku. Mají ho třeba v Celetné u Dobry. Končí invokací zářivé světelné bytosti Krista a prožitím jeho lásky. Až CD ztichne, představ si, že stojíš na břehu moře a před sebou máš surfovací prkno. Skočíš na prkno a vyrazíš proti vlnám. Vítr si můžeš udělat v představách jaký chceš a tím i velikost vln. Prožívej tu jízdu na vlnách jako by to byly vlny tvých emocí. Pád dolů jako prohlubující se smutek a stoupání na hřeben jako narůstající radost. Nakonec se přižeň na vrcholu vlny v pocitu maximálního štěstí zpět na břeh. Lehni si do písku, nech si omývat nohy vlnkami a vyhřívej se na slunci. Štěstí je jenom pocit. Nic se v Tvém životě nezmění a přesto se budeš cítit jinak. Hlavně nezůstávej sama. Vyjdi si s kamarádkama, pozvěte i nějaké kluky ať tam nesedíte trapně samy a pokud žádné nemáš přihlas se do kurzu jógy, na aerobik, do modré alfy, na reiki... a poznáš nové přátele. Hodně maminek na mateřské se cítí izolovaně, odkázané jen na nic nechápajícího manžela (je-li nějaký)a spíše než lidské bytosti se cítí jen jako bílé maso. Stačí se možná jen rozhlédnout po jiných maminkách, prohodit pár slov a pozvat na návštěvu. A najednou nejsou v domácím vězení, pohlídají si navzájem děti a mohou občas i někam vyrazit.

Od: Radka Zadinová - 29.8.2005 - 17:17

Hádíth
Díky, za všechno. Neznáš mě a přece mi rozumíš. Cením si toho.

Od: Hadith - 12.9.2005 - 19:49

Radce
Jak to, že Tě neznám! Prochází námi všemi přece jedna láska a spoluje naše duše do jediné nádherné milující bytosti. Bolest jednoho cítí všechny vnímavé bytosti. Tedy ty, co dokáží prožít lásku.

Několik posledních článků v rubrice Společnost