Zamyslete se všichni, kdož v té době žíti budete: nedobudete ničeho, leda proti sobě obrátíte národy dříve pokojné a v Hospodina věřící, které dobudou vás!“
Proroctví Sibyly, královny ze Sáby (7. století před našim letopočtem).


O přípravě a vybírání cíle k útoku na další zemi Blízkého východu- Írán, informoval poprvé novinář Seymour Hersh v časopise New Yorker. Bílý dům i Pentagon však ihned tyto zprávy popřely.
Pár dní nato však americký prezident George W. Bush v rozhovoru pro televizní stanici NBC připustil možnost útoku na Írán. Došlo by k němu v případě, že Teherán, usilující pod rouškou civilního programu o vývoj jaderných zbraní, neposkytne veškeré informace a program nezmrazí. "Nezbude-li žádná jiná možnost, vyslal bych znovu vojenskou sílu na ochranu svých krajanů," zdůraznil Bush.
Při šíření “míru a stability“ na širším Blízkém východě“ Spojené státy nabádají Saúdskou Arábii a Egypt k většímu zapojení do politického procesu, Severní Koreu a Írán vyzývají k přistoupení na podmínky USA..
Irák před časem na podmínky USA přistoupil. Od začátku však tvrdil, že žádné zbraně hromadného ničení nevlastní. Přesto byl v březnu 2003 napaden. Žádné zbraně se v Iráku do dnešního dne nenašly, ve válkou zpustošené a zbídačelé zemi nebere zabíjení konce. Ani v osvobozeném Kuvajtu a Afganistanu slibovaný klid a mír nenastal.
Prezident V. Klaus v jedné z televizních sedmiček řekl: "Terorismus jako takový je pouze důsledek a při jeho odstraňování, respektive v boji s ním, se musí jít až ke kořenům. Málokdy se totiž teroristou stává jedinec vyrostlý v blahobytu a v nábožensky i politicky svobodné zemi...“