Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 27.4.2017, svátek má Jaroslav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1752
Publikovaných článků: 12080
Komentářů: 10708


Měření



Kronika ohlášené smrti

25.09.2005   Radka Zadinová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Snad nejznámější latinskoamerický spisovatel Gabriel García Márquez se zcela jistě vymyká běžnému stereotypu spisovatelů, na které jsme zvyklí, už tím, že si neomylně vybírá zvláštní a neopakovatelná témata.

Možná jeho příběhy činí nedostižnými i pravdivé a syrové vylíčení způsobu života nám nepochopitelného.

Ani příběh, jenž pojmenoval „Kronika ohlášené smrti“ vás nezklame, pokud hledáte něco ojedinělého a sugestivního. Již od první stránky víme, že postava, obsazená kýmsi do hlavní role, zemře. Postupně se to také dozvídají všichni ostatní, jen ne ten, kterého se to týká. Santiago Nasar má zemřít. Proč? Údajně proto, že poskvrnil čest dívky, kterou den po svatbě manžel potupně vrátí rodině. Rodina je šokovaná. Vlastně se zdá, že šokovaní jsou zde všichni – oklamaný a zdrcený manžel, jenž svůj žal utápí v alkoholu, matka, která by si nadevše přála smrt nehodné dcery (čímž by tato smyla svou hanbu jednou provždy), vyděšení bratři, kteří jakožto jediní z rodiny musí vykonat pomstu a přitom by si nepřáli nic jiného, než aby jim v tom někdo zabránil. A v neposlední řadě všichni ti ostatní – sousedé, kamarádi, známí.

Ti všichni vědí, co se má stát a každý z nich má svůj vlastní, pochybný důvod pro absolutní netečnost. Ať už se tím důvodem stala domněnka, že jde o opilecký žert, nebo útěcha, že dotyčného už kdosi varoval. A když se konečně novinu dozví pár těch, kteří uvěří a začnou jednat, je pozdě.

Příběh sám o sobě navozuje zamyšlení nad tím, k čemu může vést neochota jednat, lhostejnost k osudu druhých a sled nešťastných a hloupých náhod. Když se Santiago dozví, že ho chtějí zabít, je natolik překvapený, že zareaguje zcela nesmyslně: Místo, aby se skryl v domě své snoubenky, vyjde na ulici, kde na něj čekají vrazi. Ti samí, kteří neustálým vykřikováním svého činu do světa a poukazováním na něj netouží vlastně po ničem jiném, než aby ho nemuseli vykonat.

A tak Santiago Nasar umírá, ačkoli ani čtenář, ani on sám neví, proč vlastně. Řekla jeho jméno pošpiněná nevěsta náhodou? Lhala, aby kryla svého skutečného milence? A nebo byl vinnen?

Zdá se, že jedině to je důvod mnoha otázek a spekulací. Santiago Nasar je mrtvý, ale otázky a nezodpovězené odpovědi žijí ještě dalších dvacet let po jeho smrti. Ale ani pak se čtenář nedozví, co se tehdy ve skutečnosti stalo.

Zůstává jen vina němých přihlížejících. V podstatě nám Gabriel García Márquez dal nahlédnout do obráceného zrcadla našich vlastních světů, kde také všichni mlčí a tiše čekají, jak to dopadne. A snad proto mě příběh jeho ohlášené smrti děsí nevyslovitelnou myšlenkou: Co kdybych na místě Santiaga Nasara byla já?



Zdroj fotografie: knihy.cz/buyed.php3



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Renata Šindelářová - 9.10.2005 - 19:08

Před chvílí jsem knihu dočetla
Přečetla jsem ji jedním dechem, během jednoho odpoledne - jedná se spíš o novelu, než román. Od prvního okamžiku uchvátí, vtáhne do děje a nenechá člověk na pokoji, dokud nedočte do konce. Autor hledí na čin do minulosti a popisuje jej ne postupně, ale odhaluje jej jako jednotlivé střípky, které se pomalu skládají do kompletního obrazu - a jednotlivá vyprávění se svědeckými výpověďmi prolíná skutečně mistrně.
Všechny náhody, které vedly Santiaga přímo do náručí vrahů, na první pohled působí jako zásah osudu. Avšak většinou se ukáže, že nějakým způsobem byl někdo vinen, ať už úmyslně či neúmyslně. Jako by autor nepřímo říkal, že si v podstatě za všechno můžeme sami.
Především však v neodvratitelnosti osudu autor postupně odhaluje vinu společnosti, absolutního flegmatismu, naivity a především víry, která převyšuje smysl života, sounáležitosti, lidství. (Jasnými důkazy zvrácené víry jsou: přesvědčení vrahů, že musí pomstít hanbu své sestry, ignorantský souhlas většiny s tímto rozhodnutím a nakonec i ne zcela jednoznačný důvod nepanenské nevěsty, která Santiaga označila jako svého svůdce.)

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0965 s