Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 30.5.2017, svátek má Ferdinand 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1753
Publikovaných článků: 12116
Komentářů: 10712


Měření



Posedlost Paula Coelha

18.09.2005   David Šeterle   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Dosud poslední román, Záhir, brazilského spisovatele Paula Coelha mě vtáhl do poněkud jiného světa, než na který jsem u něho zvyklý. Z až pohádkového prostředí jednoduchého a půvabného Alchymisty do každodenního života známého spisovatele bojujícího se Záhirem.

Pojem Záhir má kořeny v islámském světě a znamená zkrátka uchvácení mysli, posedlost, závislost na obrazu, zážitku, vzpomínce, jež nás dohání k šílenství, bláznovství, na samotnou hranici geniálnosti a bláznovství. Příběh o nekonvenčním vztahu známého spisovatele a zahraniční zpravodajky se stává opět hledáním, cestou do neznáma, která nas ohromuje a přitahuje zároveň.

Rozdíl mezi Alchymistou a Záhirem mi připadá evidentní, avšak v nitru Záhira, si jsou ve své podstatě, mnohem blíže, než by se zdálo. Záhir je jako Alchymista v novém kabátě. Ze symbolického příběhu nás však Coelhe zavedl do jiného příběhu - příběhu, jehož jsme my samy součástí, jenž žijeme, a proto zprvu tušíme, že se symbolika ztratila, jednoduchost pominula a nadhled se vypařil. Asi málokdo z čtenářů se dokázal zcela ztotožnit s pasáčkem ovcí či s alchymistou, ale mnoho z nás najde sama sebe v onom známém spisovateli, který nás provází po celý román. O to je však Záhir hlubší, o to víc klíčů k tajným komnatám v naší duši ukrývá. A v tom spočívá jeho symbolika, jež za pár desítek let se stane zřejmější.

Autobiografické rysy a podobnost známého spisovatele s Paulem Coelhem mě natolik vtáhly do sebe, že jsem podlehl iluzi a v každém místečku si představoval právě Paula. O to víc mě pak četná dobrodružství zavedla do naší doby, do ulic mně známých, mezi lidi poznané, o nichž dobře vím, jak se chovají - o to živější se stává román. Neméně pak otázek si Záhir nese s sebou, neboť to, co prožívám dnes a teď, je určitě mnou méně probádané než má minulost.

Záhir symbolizuje vztah. Vztah neutěšený a nevyrovnaný, nešťastný a falešný. Záhir se stal prototypem vztahů dnešní doby. A tak hledáme a hledáme, vydáváme se na nové cesty, odkrýváme velké neznámé, klesáme a stoupáme, čekáme, že nalezneme, ale zapomínáme, že hledat můžeme jenom uvnitř sebe.

Má-li někdo chuť po průvodci, po pomocné ruce, jež ho popostrčí dále, nechť si přibere po svůj bok (a hlavně pod svůj zrak) tento román.

Zdroj fotografie: http://www.argo.cz/


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Hadíth - 19.9.2005 - 11:24

Osvobozuji se od všeho, co mě omezuje.
Coelho sám vypráví o své návštěvě v Praze u Pražského Jezulátka. Jel původně z Brazílie do Španělska, ale něco ho táhlo do Prahy a zde intuitivně došel ke Karmelitánům. Vykřikl štěstím, když uviděl Jezulátko a na kolenou prosil ať mu pomůže najít světlo. Po návratu domů napsal svou první knížku a stal se jedním z nejslavnějších spisovatelů světa.

Coelho je především mystik, který směřuje od magie ke sférám vědomí založených na světle. Předpokládá to zvýšení vlastní energetické úrovně ale i kmitočtu vlastní vibrace v esoterickém smyslu. Pokud jste někdo senzitibilní a naladíte se na Coelhova slova, vidíte jeho dávné zasvěcení do magie. Překonal už dědictví černé magie a mág za ním stojící má bílou kápi. Cesta k této vnitřní proměně je popsána v jeho knize. Je to zprvu zoufalství co v neskutečné bolesti rozšíří tepny emocionálního těla a připraví je tak pro prožitek čisté a ničím nepodmíněné lásky vedoucí k osvícení a nirváně. Musí se zbavit všech předsudků o lásce a o tom, jak má vypadat. Spisovatel na samém konci příběhu nachází svou osudovou ženu a přijímá ji takovou jaká právě je. Nevadí, že se živila prostitucí a je těhotná s cizím mužem. On jí miluje a ničím svou lásku nepodmiňuje. Nemůže přece uvažovat: budu tě milovat, když... Je to láska založená na přitažlivosti duší, nesobecká, co není založená na vlastnictví partnera a jeho těla.

Cesta vnitřního rozvoje v Coelhově podání je šitá na míru dnešní době. Odmítá askezi a přísné dodržování morálních a jiných zásad. Může žít v pohodlí, nic si neodpírat včetně lásky jiných žen a se stejným výsledkem jako kdyby žil o samotě v poušti. Tím, jak vnitřně roste, mění se bezděčně i způsob jeho života. Přirozeně, bez zbytečného sebeomezování. Nakonci své cesty nachází tak hluboký mír, že je schopen akceptovat vše, co mu život postaví do cesty. Je to cesta starého mistra Lao-c, cesta k TAO.

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2416 s