Ať chci či ne, i ve mně dýchá jakýsi Čech. Specialitkou tohoto slova pak je, že se vyvíjí společně s jednotlivými generacemi. Roste od jedné k druhé a pojímá je všechny do sebe.

Co to ve mně tedy vlastně dýchá? Čeho jsem to nositelem? Nejsnadnější bylo by porovnat Čecha s dalšími národy. Odhlédnu-li pak od chvály a hany, docházím k zajímavé charakteristice: nevídaná schopnost nedoceňovat se, nedostatek sebevědomí, z čehož pak pramení to podvůdkářství, korupce, české techtle mechtle, naše lišáctví, obcházející každý zákon. K Čechovi patří i ledabylá lhostejnost, naše lví povaha: vyhřívat se na slunci a tiše pozorovat, dokud nás opravdu, ale opravdu něco nerozlítí a nedonutí pořádně zařvat, jak se na lva sluší. Přitom má však ten náš lev takovou zkřivenou tlamu, skřípe zuby a odvrací svůj pohled pryč od smradlavých bažin, jež jakoby mu něco vyčítaly, a s nimiž nechce nic mít...

V čem to vězí? Málokterý národ se nám v tomto vyrovná. Toto je ona česká otázka. Netýká se jen politiky, kultury či hospodářství, nejenom schopnosti konkurovat, soutěžit či soužít, ale týká se mne  a tebe, jak žijeme, myslíme, přistupuje k problémům - otázkám - chováme se...

Řekl-li jsem, že obsah slova Čech se vyvíjí napříč generacemi, měl jsem na mysli vliv historie. Propluji teď na vlnách dějin a lehce se dotknu zásadních zlomů české minulosti - a zlomů doslova, neboť jsme byli ustavičně lámáni na kousky a kousíčky.

Přišla doba, kdy se český stát nedovedl postavit na vlastní nohy, neměl dostatek sil či si navzájem podrážel jednu nohu druhou? Každopádně přišla neúprosná habsburská hůl a na dlouhá staletí jsme ohnuli svůj hřbet. Záda se nám zakulatila a počala nést čím dál tím těžší náklad: útlak, nedocenění, ponížení, závislost. Přesto jsme se nenechali zlomit a dovedli se opět napřímit. Čech opět ožil ve svém novém státě, s tatíčkem Masarykem. České štěstí netrvalo ani třicet let a přišla těžká rána. Mnichovem jsme se zlomili. Ano, my sami jsme se zlomili a od té doby nenarovnali - nevyrovnali.

Druhý díl vyjde ve středu 28.9.05
Zdroj obrázku: http://www.cojeco.cz/