Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 11.8.2020, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12924
Komentářů: 11145


Měření



Bezpáteřní Češi (2/2)

28.09.2005   David Šeterle   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Symbol poklony, tolik oblíbený na královském dvoře, velice výstižně dokazoval ponížení a vzdání se poddaného králi. Ohnutím svých zad - poklonou - se člověk vzdá síly, oslabuje svou připravenost a stává se stejně tak zranitelný jako děťátko v kolébce.

Předchozí díl: (klikni)

Velice tvrdou poklonu si žádala říše Habsburků, nikoliv však Mnichov. Ten nás rovnou zlomil vedví.

Přesněji řečeno: nebyl to nikdo jiný než my, Češi, kdo se sám nechal zlomit. To my jsme nebránili svůj stát, své hranice. Své tělo jsme nechali napospas a německý bič jej znetvořil. My však jsme zničili i svého ducha. Zradili jsme sami sebe. Úctu k Češství jsme odhodili do bláta.

Již tak zlomená páteř doznala dalších ran  roku 1968. Stejná situace a kdysi hrdý český  lev klopí oči, nechává šlapat po své ztracené cti. V tu chvíli je Čech bezpáteřný, leží v kaluži slz a hledá sama sebe. Neztrácí však naději. I tak jsme věrni sobě a zvedáme se, narovnáváme.

V českém podvědomí ale rány způsobené Mnichovem a osmašedesátým rokem spíše hnisají, než aby se léčily. Proto teď, ačkoliv to někomu připadá jako otázka určena pro generace předchozí, přichází práce pro nás - Čechy. Každý, kdo je nositelem češství má před sebou důležitou cestu: vyrovnat se s potupením, jež si sám způsobil, nabýt čest, lví hrdost. Narovnat se a napřímit, hlavu vzhůru a dodat tomu našemu převelikému srdci důstojnost a sebevědomí.

Je na čase, abychom z pojmu udělali to nejintimnější a nejosobnější slovo: češství. Očistili jej v sobě a očistili tak sami sebe.

 

Zdroj obrázku: http://wwww.cojeco.cz/



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Hadíth - 29.9.2005 - 15:45

Než Čech Radši Evropan...
Tak jsme tedy opravdu Češi? A co to je? Abstraktní pojem neplnící ani žaludek ani duši, jenom něčí ego. Stejný nesmysl jako jít vstříc smrti ve válce pro slávu pana presidenta Klause, nebo vládu ČSSD. Mám rád konkrétní oči plné lásky a konkrétní práci za konkrétní peníze. Ani se mi slovo Čech nelíbí. Zahrnuje i moraváky nebo ty báječné lidi ze Slezké Ostravy a Jeseníků? Nikdo se nad tím ani nezamýšlel, protože staletí jsme byli Rakušani a potom Čechoslováci, stejně tak jako přistěhovalci do Ameriky jsou Američani. Jedině občanská společnost jako USA se stabilně rozvíjí a národní státy jsou jízdenkou do pekel nekonečných sporů a válek. Teď jsme sice svobodný národ, ale bez angličtiny nebo němčiny skončíme u lopaty. Nebýt pošahaných buditelů typu Mečiara, mohla být němčina náš mateřský jazyk a nemuseli jsem se ji teď ve škole pracně učit.

Přiznejme si konečně, že vytvoření Rakouského císařství byla jediná rozumná možností a vrchol našich dějin je záchrana Evropské civilizace před Turky. Evropa místo vděčnosti rozbila fungující velmoc a celou střední Evropu uvrhla na téměř celé století do chaosu a totality v zájmu hrstky lidí na obou březích Atlantského oceánu ovládající celý svět stejně, jako kdysi Atlantida

Od: David - 29.9.2005 - 18:47

Být lípou
Nechci být stromem. Jsem lípou, jež je zároveň i stromem. Chci být lípou, neboť jedině cestou konkrétní stromovitosti mohu být řádným stromem. A jsem rád, že vedle mě stojí bratr dub, sestra borovice. Vždyť nebýt jich, nebude ani lesa. Ach les! co by to bylo za ohavný kus přírody, kdyby to byl strom, jen strom vedle stromu. Ale lípa, dub a borovice, to už mi zní líp, to si dokážu představit. A ta představa je příjemná.

Jsem lípou. Stejně jako jsem Čechem.

Lípa je lípou svými listy, svou kůrou a kořeny, tak odlišnými od ostatních listů, kůr a kořenů.

A já si nemohu pomoct, ale cítím, skutečně cítím, že ten kousek půdy, po němž chodím je taky jiný, mě příjemný.


Milé borovice, milý duby, ani slovo není jako slovo. I slůvko Čech může mít mnoho obsahů. A ten obsah! je tím, co dělá slovo slovem.

Ať ranní rosa osvěží vaše lístky!

Od: Hadíth - 30.9.2005 - 21:55

To už radši Kelt
Konkrétní strom je jedinečná živá bytost stejně jako konkrétní člověk. Jistě i já dávám přednost konkrétní bytosti, protože jen ona má duši.

Mezilidské vztahy spojují přirozeným způsobem jedince do spřízněných rodin. Máme rodiče, partnera, rodinu partnera, děti s jejich budoucími rodinami. Máme přátele, se kterými si rozumíme. Kritérium půdy, po které chodím, je pro sdružování lidí nevýznamné. Nemiluji všechny sousedy, ani lidi ve svém městě, okresu, nebo kraji. Ani jazyk není klíčem. Původně měli Slované jediný jazyk s mnoha dialekty. Takže jsou národ Slované jako celek? Nebo dialekty, co se mezitím osamostatnily? Nebo snad dialekty těchto dialektů. Stavět lidskou společnost na zmatení jazyků? To snad ne. Většina z nás má blíže k Němcům než Ukrajincům a v tom rozhoduje ne spřízněnost jazyka, ale kultury.

Každý má právo na své pocity, je to znak jeho svobody. Ale obsah těchto pocitů ukazuje na jeho duševní zdraví. Třídit lidi podle vzhledu a jazyka namísto jejich duchovních a kulturních hodnot odporuje tradici této země. A pokud jde o národnost, každý se musí rozhodnout. Z ruských stepí pocházející slovanský praotec, nebo jím znásilněná keltská pramáti. Koho přijmeme, asijského primitiva nebo dědičku původní evropské kultury?

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2284 s