A jak důvtipně si lidská hloupost mění svoji tvář. Jen, co nám zmizí z očí, přichází z druhé strany vskutku k nepoznání. Nebýt tak všech těch Krausů (a předně toho nejkrausovatějšího), nejspíš bychom se utopili v té směsici bulváru, ale i těch tak zvaně slušných deníků, nemluvě o dalších médiích, jež nám svorně i nesvorně předkládají rádo by pravdu či zprostředkovaný obrázek ze života českého hospodářství, české politiky, české společnosti...

Podivné jest, kolik práce má Jan Kraus v tomto období s rudým květem, komunisty, jež stále výše a výše vystrkují růžky. V Krausově podání jsou ale zajimavé rok od roku i taková stupňující se vánoční šílenství, o šok se snažící a neutuchající bulvární (ale už nejenom jejich) výlety do života celebrit; a neméně zajímavé zůstávají pravidelně se opakující politické (o)bludy.

Všechny tyto zajímavosti se v čtenáři, věřme, náhle přemění v dokonalé osvícení. Lžiinformace produkované špinavými ústy našich médií nezanikají tak jednoduše čtenářovou lhostejností, ale dochází k transformaci, jakémusi očistci, kdy lži se obnaží a vykoukne na nás úsměvné zrnko skutečnosti.

Je nutno vyčistit si nejen u sebe doma, před vlastními dveři, ale i venku na ulici: „...Byli jsme ve stavu tak hrozném, že ještě mnoho let se tady bude všechno jenom zlepšovat. Bude-li ovšem svoboda a demokracie.“ (s. 221)


Zdroj fotografie: http://www.xyz-knihy.cz/