Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 25.2.2020, svátek má Liliana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 500
Registrovaní čtenáři: 506
Publikovaných článků: 12818
Komentářů: 11058


Měření



Diagnóza: Chronický romantismus

27.09.2005   Radka Zadinová   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Toto slovní spojení použil ve své knize „Láska za časů cholery“ kolumbijský spisovatel Gabriel García Márquez. Chronický, to vlastně znamená nezdolný. Stále trvající. Tak nějak.

Možná, ačkoli na to nevypadám, i já se řadím k týmž chronickým romantikům, kteří tu po světě pobíhají sem a tam a snaží se neustále vzdorovat nástrahám, které je potkávají. A proč vlastně ne? Jistě, romantismus místy vysychá jako řeka, do které dlouho nenaprší. Ale jednou, jednou přece zaprší, věřte nebo ne. Zaprší. No a pak ta řeka zase teče dál, naříká a sténá, směje se, vzdychá a doufá.

Někdy se ten můj romantismus dost otřásá v základech, chvěje se nedostatkem soucitu, ale nikdy, ještě nikdy mě nenechal ve štychu. A když to nejméně očekávám, přivalí se jako povodeň, poničí základy smutku, které si kolem sebe začínám stavět, vysměje se všem těm nevěřícím Tomášům, co tu kolem postávají a neochvějně se mě chytí za paži právě v okamžiku, kdy se mi zdá, že začínám padat. Stojí tu se mnou ve chvílích, kdy o to ani nestojím, vyčítavě na mě tiše zírá a čeká, kdy se zase vzchopím.

A já to udělám. Zas a zas, pořád dokola, znovu a znovu. Sbírám ze země zbytky něhy, po nichž jiní tvrdě dupou, sbírám soucit, který tak dlouho bez zájmu trčel za zpustlými výlohami tichých obchodů, až jej netrpěliví prodavači tajně vyházeli do popelnic, sbírám pochopení, jež málem není k poznání pod nánosem postmoderních trendů: Bít se a na nic se neohlížet.... Dá se vlastně říci, že sbírám zbytky, o něž nikdo další nestojí, ty, které se povalují všude kolem v prachu a špíně a lidé na ně docela zapomněli, protože už dávno nejsou v módě.

V těch chvílích se ozývá můj chronický romantismus a nařizuje mi, abych na nic nezapomněla, ani na maličký kousek, abych to všechno oprášila, očistila, oblékla a poslala zpátky do ulic, protože dříve nebo později si někdo všimne, že to tam chybí.

Zdroj fotografie: Jiří Akir Konarski


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: sibyla - 15.11.2005 - 13:02

Moc krásné, asi se také řadím k romantikům, kteří stále věří a hledají... a to je myslím dobře. Napsala jsi to moc hezky, citlivě, lidsky... sibyla

Od: Radka - 15.11.2005 - 18:31

Díky. Jsem ráda, že "v tom" nejsem sama:-)

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2789 s