Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 19.11.2019, svátek má Alžběta 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 501
Registrovaní čtenáři: 505
Publikovaných článků: 12761
Komentářů: 11041


Měření



Maminka

20.12.2005   Radek Dolanský   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Pouštím se do velmi těžkého tématu, i když mám obavu, že ho nezvládnu. Chci se poklonit našim hodným, zlatým, milovaným, prostě takovým „obyčejným“ maminkám. Pokud si někdo myslí, že to zní pateticky, ten přichází v životě o nejkrásnější city.


Je úplně první, kterou začínáme vnímat v téhle části vesmíru. Žijeme s ní, když ještě nevidíme světlo světa. Posloucháme co říká, možná dokonce odmlouváme a ONA na to: „Cítíš, jak krásně kope?“ A pak nadejde čas, kdy se otevírá zlatá brána. A na konci tunelu svítí světlo. Pryč z teplého lůna, do neznámého světa, kde se dýchá vzduch. A na přivítanou první výprask v životě. Kdopak by z toho všeho nezačal řvát, jako by jej na nože brali?Pak již teplá náruč, na kterou nezapomeneme po celý život. Ten hlas, kde já jej slyšel? No jasně, to je přece ONA. Nacházím se tedy v bezpečí a můžu přestat s tím řevem.A pak stovky a tisíce hodin spolu. Od prvních doušků nápoje bohů, probdělé noci, slz utrpení, slz štěstí…Už mi to došlo. ONA se jmenuje maminka. Nyní poškádlím toho chlapíka, co žije s mámou. Poslouchejte! „No tak, řekni táta. Tá-ta. No, říkej!“ „Má-ma, mama,“ to jsem mu to dal, co?Maminka první ráno vstává. Připraví snídani pro tatínka. Pak nám a svačiny do školy. Potom utíká pomoci uživit rodinu. Maminka nás chová v náruči poté, co nám tatínek na naší zadnici vysvětluje zákonitosti života. Maminčina náruč hojí bolesti. Především bolesti srdce. Když nás opustí první láska, rozpadne se pokus o manželství. Utíkáme se do něžného zapomnění jako narkoman pro svou dávku. Ve své sobeckosti si neuvědomíme, že zlatá maminka prožívá naše bolesti jako přes zesilovač. A co teprve má-li nás doma více?!Nejkrásnější písnička? Ano, přece národní hymna. Pohladí po duši daleko od domova. Dme nám hruď, když úspěchu dosáhne krajan a předčí jiné. Připomene nám vůni maminčina domova je-li nám těžko na duši či smutno za maminčinou náručí. Když chlapec odjíždí vyučit se za vojáka a v noci na kavalci schoulen jako kdysi v maminčině bříšku, polyká slzy, jež z něj dělají muže.Pokud chtějí být mocní a hloupí tohoto světa mocnější, odcházejí synové bránit své maminky, svoji zem. Když umírá chlapec s tělem roztrhaným, je mu zima a hledá hřejivou náruč: „Maminko, válka je vůl!“Kola rychlíku vybubnovávají své neměnné rytmy. Už vidím tovární komín, toť první známka mého města. A v těch zástupech lidí září nad jiné maminka jako pro věřícího Panenka Marie. Samozřejmě – vždyť maminka ční nad všechna božstva Světa i Všehomíra. Je to přece maminka!Až nastane čas spadaného listí a my, děti s prošedivělými vlasy, navštívíme maminku, babičko už ji zveme, s trochou závisti pozorujeme, jak rozmazluje vnoučky. Začínáme si přát, abychom jí mohli splnit všechna přání, jež nám dětem zůstanou stejně utajena. Kousek modrého z nebe položili bychom jí k nohám, jen naznačit. Začínáme mít strach, abychom stihli vrátit aspoň špetku z její náruče lásky. Proto neváhej, s kytičkou ještě dnes utíkej a sevři pevně do náruče tu, jež celý život hýčkala tebe. Rychle, než otevře se zlatá brána a maminka odejde na dalekou cestu. A na konci tunelu svítí světlo….
 

 

 

 

 

 

Zdroj fotografie: www.mistecko.net/



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: Líba - 22.12.2005 - 6:19

Radku, napsal jsi to hezky. Láska k matce má být nepodmínečná, přesto se domnívám, že každý matku takto nebere. Vyčítání, osočování za špatné dětství s hádkami rodičů a nakonec- neměla sis ho brát. Bolest matky je potom nezměrná. Cti otce svého i matku svou se dnes už nenosí-bohužel.

Od: Hanka - 22.12.2005 - 7:44

Líba
Poznala jsem, co by nezávislý pozorovatel, dva kontrasty. Člověka, který byl týrán matkou a ten druhý kontrast někoho, kdo žil v pohodové rodině, mamča usměvavá milá. A jak to mohlo dopadnout? V prvním případě, ´jak se do lesa volá, tak se z lesa ozývá´, v druhém totéž. Z jiných zdrojů víme, že si ta pohodová stěžovala, že jí syn nic neřekne pořádně, jak žije a tak, ale pokaždé je vysmátá, když ho vidí, žádný konflikt, nic. Co je ale schopen pro rodinu udělat, to je schopen málokdo. On totiž každý by chtěl být ctěný, jen proto, že chtěl dítě. Je krásné, jak autor přistupuje ke své mamince, ale kdyby to četl ten "první případ" člověka, pomyslel by si své. A druhý? Kdo ví. Někdo své city neumí dát tolik najevo a jistě je příjemné nechat člověka takového, jaký je a těšit se z jeho úspěchů, v "druhém případě" jsou a značné. Je to vlastně taky vizitka rodičů, jaký prostor mělo dítě k tomu, aby vyzrálo a šlo si za svým cílem. Takže bych nechala "sáhnout na srdce a svědomí" nejen děti. Ale i ty rodiče. Všichni jsme lidi se svým přáním. Někdo touží po dítěti, jiný poznat celou zeměkouli. A je krásné ta přání respektovat, pak věřím, že se musí zákonitě ozývat "z lesa" jen ty příjemné hlasy.

Od: Radek Dolanský - 2.1.2006 - 12:08

ad Líba a Hanka
Ano. Původně jsem do úvodníku chtěl zařadit větu, že nyní nechci psát o špatných matkách nebo nematkách. Takže je to moje chyba, že jsme sklouzli v komentáři právě k tomuto typu matky. Omlouvám se.

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2019 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.2658 s