Nového nastudování tragikomické hry, jež byla nejprve uváděna v Divadle na Vinohradech a poté stažena, se ujal režisér Vladimír Strnisko. K původnímu obsazení přibylo pět alternujících herců, nově se upravil text, D. Gondík spolupracoval na odlišném hudebním doprovodu a změnila se i dekorace.

Svůj názor na hru vyjádřil režisér slovy:
„Katty je hra o návratu do minulosti, k mládí, blízkým lidem, k místům svých vzpomínek. Hledání ztraceného času je pro nás na konci života nutkavou potřebou vědět, jak to doopravdy bylo a jak je to doopravdy teď. Je tedy i hledáním pravd. Tato hra je nabitá humorem a poezií, ale i krutostí. A její podivné bizarní příběhy jsou plné laskavosti a moudrosti. Kdo více může naplnit tak bohatý poetický text jako Jiřina Bohdalová?“

Paní Katty divákům vypráví příběh svého života asi jako každá babička vzpomínající na krásné, skoro bezstarostné mládí. Ke vzpomínkám ji přiměje návrat domů, do rodiny mladšího bratra. Návraty domů však v sobě mnohdy skrývají nebezpečná úskalí. Toužíme se vrátit na sklonku života tam, kde máme své kořeny. Většinou ale najdeme neznámé, cizí, někdy i nepřátelské prostředí, jenž nás nepřijímá tak, jak jsme si v myšlenkách mnohdy celý život malovali.

I Katty se cítí zaskočena poněkud nečekanou realitou. Úspěšný bratr, oplývající jak penězi, tak skvělými nadějnými dětmi, nejeví až takové nadšení nad návratem ztracené sestry. Raději jí zařizuje pobyt v Edenu, vlastně v Ráji. Prozaicky se za tímto nebeským názvem skrývá obyčejný starobinec. Zajisté luxusní.
Ale osamělému, starému člověku zůstane pouze postel, na které může snít ( spát, pít...). Propadat se do minulosti a snů, jež tvoří jedinou realitu bídných dní. Vše krásné, živoucí se skrývá ve skořápce času, zakopnuté daleko do prachu pod tu postel.
Katty svoji vnitřní silou překvapuje nejen bratra a švagrovou, ale i ostatní zdecimované obyvatele domova.
„ Člověk by si myslel, že to mají za sebou. A oni néé!“
Ještě žijí ze svých pokřivených vzpomínek. Uplynulé se chvějivě zrcadlí, co je vlastně vzpomínka? Přesně to, co chceme. Hluboká láska a porozumění, podpora a sounáležitost milující rodiny, pokračování života v úspěších dětí, respekt, úcta, pozastavení a povšimnutí, kupodivu to ani nejsou peníze, v reálném světě však jediné měřítko štěstí a úspěšnosti.

Všechny přítomné osoby žijí dvojitý schizofrenní život. Ten, po kterém touží, si tvoří ve svém povědomí tak dokonale, že mu věří a splývá jim. Bohužel bazilišek skutečnosti je čas od času srazí na kolena. Po růžových snech zůstane pachuť frustrace, rozčarování. Ale sen zůstane jediným čistým obrazem, kam se upírá jejich rozpolcená, vyhladovělá duše.

Ač to zní asi jako fráze, nemohu jinak. Jiřina Bohdalová se zhostila role Katty temně laskavým způsobem, že mi tekly slzy nejen smíchem, ale hlavně dojetím nad nádherným hereckým talentem, jenž jí umožňuje hořkost života podat tak lidským, přirozeným výrazem. Její Katty pod slupkou tvrdé samostatné ženy, protloukající se na vlastní pěst životem, ukrývá tiše bijící srdce, prosící o zahřátí.

Režisér Strnisko nechal vyniknout i další skvělé herečce, Věře Kubánkové. Triola, v Edenu již dlouho, se s osudem smířila dokonalým propadem do vzpomínek a ztotožněním se se svými sny. Důvěryhodně a mladistvě ztvárnila jemnou, křehkou stařenku, vznášející se v myšlenkách na život plný rodinných radovánek. Že se vše odehrává jen v její staré, vyprahlé mysli? A co na tom! To jediné jí nikdo nemůže vzít.
A rozpačitý, roztěkaný, klavírista (Jaroslav Kepka) se svým nepostradatelným kufrem? Kam běží? Co ho pronásleduje? Už přes čtyřicet let vzpomíná na opětovanou hlubokou lásku své manželky, kterou umlčely bouřící vlny oceánu. Že i to bylo trochu jinak? A kdo vám to řekl?
Ani švagrová Katty (Simona Stašová) není tím, co předvádí. Jakého zklamání se dožila ve svých dětech?
Jedinou osobou nežijící v minulosti se stává ošetřovatelka -Tereza Němcová . Dost hrubým způsobem komunikuje se svými svěřenci. Skoro bychom ji mohli odsoudit, do poklidného, lásku rodícího vánočního období, se její agresivní výlevy nehodí. Ale i ona skrývá naději. Jediná ji ještě může naplnit. Budoucnost má před sebou. Podaří se jí to, když už nyní její dnešek zahaluje milosrdný závoj snu?

Premiéra v Divadle Na Jezerce: 3. října ve 20 hodin
reprízy: 5., 26. a 29. října v 19:00 hodin.
v titulní roli: Jiřina Bohdalová
dále hrají: Simona Stašová / Dana Syslová, Jaroslav Satoranský / Petr Štěpánek, Oldřich Vlach / Rudolf Jelínek, Jaroslav Kepka, Věra Kubánková, Andrea Elsnerová / Tereza Němcová