Čas se žene a my od nepaměti s ním. Za mamutem, za úspěchem, společenským postavením. Propadli jsme šílenému tempu, konzumujeme jako o závod. Čím více hmotných statků chce člověk vlastnit, tím více ho to nutí pracovat. Je ironií osudu, že právě ti nejúspěšnější jsou ze všech nejméně svobodní a šťastní. Nejenže pracují od rána do večera, jsou navíc zotročeni různými závislostmi, vázáni termíny. Čas se stal luxusem, stres módní drogou. Z člověka se stává robot sloužící penězům, přehlušujíc vlastní svědomí.
„V jednoho Boha věřiti budeš,“ stojí v poselství předané Bohem Mojžíšovi". Avšak jedinou modlu, které je mnohý z nás ochoten obětovat i to nejcennější - čest, rodinu, zdraví, představují peníze. A dějiny nám, postiženým hluchotou, tupě přehlížejíc varování přírody, dávají trpělivě dvě možnosti. Pochopit, nebo mamut, peníze a konec. A kolotoč se točí stále rychleji...

Zdroj fotografie: elmundo.es