Zrovna jsem se chystala na nákupy, když mi přišel první důchod. Strkám bezděčně peníze do peněženky, hlavu plnou toho, co mám ve městě všechno zařídit. Bydlím na samotě, a tak když vyjíždím, nakupuji ve velkém.

V potravinách dělám běžný nákup, ve Zverimexu pro kočky a psa krmení, dezinfekci, stelivo, v drogerii prostředky na praní - barevné, bílé, vlnu, aviváž, do myčky sůl, prášek a leštičku a pár drobností. V lékárně vitamíny, obvazový materiál, doplatek na léky. U benzínky tankuji do auta. "Ještě olej do motoru," objednávám, otvírám peněženku a zase ji zavírám. Je prázdná.

První myšlenku, že jsem peníze ztratila, nebo mi je někdo ukradl, pouštím po přepočítání nákupů z hlavy. Prostě jsem je utratila. A to jsem si ani nekoupila nic pro radost, pokud bych se nedonutila radovat se z kolíčků na prádlo, nebo podstavce na vajíčka. S vděčností si uvědomuji své prozíravé spoření na stáří a zamířím k bankomatu. Zbývá mi ještě zaplatit plyn, elektriku, telefon, pojistku na dům a auto...

Doma ignoruji myčku i pračku, střelím okem po valše na praní a štětce na nádobí a přičapnu k povalující se zvěři. "Tak milánkové," řeknu výhružně, "definitivně vám dneškem končí švédský stůl nonstop!" Mlsně nasávají vůně linoucí se z mých tašek a ani neuznají za vhodné se pohnout od teplého krbu. "A koukejte mazat chytat myši!" Zase nic. Jako bych byla vzduch. A to mě dopálilo. "Pro tebe to platí taky," obořím se na podřimujícího psa.

"To určitě," čtu v jeho očích. "Kvůli tvé klimakterické hysterii se snad na stará kolena budu učit chytat myši!"
A to mě odzbrojilo. "Máš pravdu, kamaráde," pohladím střapatou hlavičku. "Po celoživotní poctivé službě rodině i státu se to ani já, pokud nebudu muset, už učit nebudu." Pouštím myčku i pračku a s myšlenkou na chudáky důchodce bez úspor se všichni pouštíme do nakoupených dobrot.


Zdroj fotgrafie: archiv autora