Kvůli krouživým pohybům pánve, jež významně podtrhují ženskost, bývá orientální tanec často nazýván „břišním“ tancem a jistě ne bez důvodu ho spojujeme se smyslností a exotikou. Již dávno však neovládají toto vzrušující umění jen ženy Egypta či Orientu, již na přelomu 19. -20. století se orientální tanec začal vyučovat i v Evropě. V současné době roste jeho obliba, a tak vzniká stále více škol a kurzů, a to i u nás, v České republice. Stydlivější samouci mají možnost zakoupit si videokazetu s výukou, podle které se mohou naučit alespoň základům orientálního tance.
Svým způsobem není složité se břišnímu tanci naučit, ačkoliv jedna z nejslavnějších břišních tanečnic Zahra bent Ammar by vám zajisté pověděla, že velice záleží na propracované technice, že každý sebemenší pohyb ruky či zadečku má svůj význam a opodstatnění. Ano, přesto v sobě každá žena nemá tolik ambicí, aby toužila po profesionální dráze. Většině amatérských tanečnic zřejmě břišní tanec poskytne především radost z pohybu, formu relaxace a seberealizace, přinese dávku romantiky a sebedůvěry a nakonec samozřejmě i související atraktivitu.
Současné ženy přitahuje orientální tanec především svou dostupností, mohou se mu učit ženy každého věku (a každých tvarů), neboť se nejedná o fyzicky namáhavou disciplínu. A nakonec zajímavost: velkou výhodou orientálního tance jsou příznivé účinky na organismus, např. uvolnění napětí svalů, zvýšení kloubní pohyblivosti či zmírnění menstruačních potíží. Africké ženy si jím prý pomáhaly od porodních bolestí a šušká se, že tanec napomáhá oplodnění a zvýšení kvality sexuálního života, zřejmě proto, že při něm dochází k prokrvení pánevní oblasti.




Zdroj fotografií s laskavým svolením profesionální tanečnice Layly: http://www.layla-abdel.cz/