Helenka vnímá socialistickou realitu, kterou je obklopena, svýma dětskýma očima a zároveň přemítá i o názorech a postojích svých rodičů, kteří právě nepatří mezi žhavé a oddané stoupence budování komunismu. Oba jsou herci v místním divadle a aby si udrželi angažmá musí čas od času zahrát roli např. ve hře Hanba Americe, což je zvlášť aktuální, oslavuje – li se x-té výročí VŘSR.
Helenka objevuje svět se všemi jeho paradoxy a propletenci vztahů, které jsou tak dobrodružné a duhově barevné jako např. osud ing. Rarocha, známého Helenčiných rodičů, jenž se společně s nimi jeden večer opije, protože slaví narození syna, aby se na druhý den oběsil, když zjistí, že je to malý černoušek.
Protože se maminka Kačenka odmítá více angažovat v politicko – společenském kvasu tehdejší doby a dokonce pohrdne možností stát se členkou SSM, dostane vyhazov z divadla, podobně jako pár jejích kolegů, což ovšem Helenka prožívá se značným odstupem, neboť se stala jiskřičkou a společně se svými spolužáky a pionýrskou vedoucí Andělou podnikají výlety do okolí, jdouce po stopách partyzánů…
Kačenka přihlásí Helenku i s malým bratříčkem do filmového konkursu, což téměř vyjde, nebýt toho, že malý buřtík v samotném finále zarecituje básničku od Alexandra Bezymenského – O sovětských vojáčcích, což natolik popudí režiséra, že neuspějí, a tak se vrací zpět do Ničína, kde bydlí.
Zde nedávno instalovali bronzovou sochu urostlého horníka, což společně se sochami V. I. Lenina a Klementa Gottwalda vytváří úžasně inspirativní kolorit pro děti, které kolem nich chodí v lampiónovém průvodu, který se koná vždy při příležitosti oslavy VŘSR, což je fajn, protože se druhý den se nemusí do školy, jelikož se v místním kině většinou promítá pásmo sovětských filmů nebo český film Anna proletářka.
Před lampiónovým průvodem se též recitují básně a Helence připadá úplně nejlepší ta O hrdém Budžesovi, což musí být někdo tak statečný jako Julius Fučík nebo Maruška Kudeříková, a tak sama sobě slíbí, že musí být taky tak silná a odvážná a zodpovědná jako on, což se jí střídavě daří a nedaří, zvlášť, když jde o sladkosti od babičky v Zákopech.
Knížku doporučuji těm, kteří si chtějí trochu oprášit svoje dětské vzpomínky na časy, kdy jsme všichni společně slavili výročí Vítězného února, potkávali na ulicích příslušníky SNB či kupovali v drogerii ve voňavých kazetách mýdlo Elida s kolínskou vodou nebo voňavku Živé květy a poslouchali agitky typu Hrdý, buď že´s, kterým jsme nerozuměli, podobně jako Helenka slovům proletář či bolševik…


Vydalo nakladatelství Petrov v r. 2002, 166 stran, vydání druhé
Foto: www.divadlozatec.cz