Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 16.8.2022, svátek má Jáchym 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13260
Komentářů: 11310


Měření



Půlka sálu netleská

02.11.2005   Jindřiška Kodíčková   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Nová premiéra v divadle Rokoko přináší experiment obsahového spojení podnětného antického kusu s relativní shodností s dneškem.

Na fotografii je herec Václav Mareš.

Na pozadí antické Aischylovy tragedie Agamemnon se odehrává exkurze do světa diktátorů minimálně dvacátého století. Scénu potaženou rudou látkou uprostřed narušuje bílý kruh s černou alfou. Jednoznačně a bezezbytku evokuje dekorace nacismus, včetně stylizace s padlým V namísto hákového kříže.

Nadbytečné latinsko-americké taneční vstupy tady nebudou satirou na duchaprázdné telenovely téže provenience, spíš se nabízí reakce na despotické diktátory jižní Ameriky. Pravděpodobně však plní svůj účel tím, že dodávají alespoň trochu pohybu do poněkud strnulé inscenace.

Hlas lidu, či hlas Boží? se autenticky snímá na postranní plátna.

V takto výrazně naznačující scéně se odehrává příjezd vítězného Agamemnona z dobyté Troje. Příliš podezřele se podobá prezidentu Bushovi. Gesta kynoucí pravice, americký, trochu vilný úsměv za každou cenu, nezbytné maskáče, za sebou zbořené město zanechané sobě napospas. Vše čistě zabalené v božím souhlasu. Frenetické vítání davem, skandujícím do vysokého stakata, připomíná počátek každé revoluce, či změny, kdy poblázněný dav, nevěda co, ale řve přesně dirigovaná slova zbožštění.

Pohled na hrdou zajatou Trojanku (v našem případě černě zahalenou muslimku) dav poněkud ztišuje a nabízí otázky, na něž se těžko hledají odpovědi. Snaha dobrat se pravdy zaniká v neproniknutelném šumu. Vizionářské věštbě nikdo nevěří, vždyť kdo by se odvážil byť jen křivě podívat na úspěšného miláčka národa. Nikdo ani nestačí pomyslet na něco tak abstraktního a nízkého a už se ozývá křik a volání o pomoc, náhle utichající....

Palácový převrat, vedený nevěrnou manželkou, se zbrocený krví ukazuje jako jeden z korálků na šňůrce vlekoucí se zrady a pomsty. A jak už bylo řečeno, pomsta musí být spravedlivě pomstěna, připravuje se, aby v budoucnu nečekaně zamávala ostrým dvojsečným mečem. Nezapomíná.
Skandující dav se cuká v křeči, výkřiky gradují a utichají, jak vyžaduje kruté dilema – král je mrtev, ať žije král!

Dramaturgie kousla do tvrdého a zapeklitého oříšku. Vypráví pouze inscenačními prostředky (scéna, kostýmy, gesta, mimika...) strhující antický příběh o pomstě, zatínající svá chapadla do reality dneška.
Při veškeré snaze o autenticitu vyzněly některé pasáže směšně. Tedy nebyly k smíchu, jen působily nepřirozeně a účelově, tedy směšně. Křečovitá snaha ukázat právě Bushe, vracejícího se z Iráku, se ukazuje dvojaká. Zastánci nutnosti rázného amerického zásahu se cítili asi jako býk v aréně, kterému čas od času mávneme rudým šátkem. Inscenace je vnitřně frustrovala a v ten okamžik si nemohli pomoci. Tak aspoň netleskali.
Dalším, bez ohledu na jejich smýšlení, spíše konzervativním divákům (to není dehonestace, ale označení kategorie plnoprávného diváka), vadilo zneužití geniálního textu, jenž může mít úspěch sám o sobě a jeho vytržení z času, jako zástěrky ke konkrétnímu politickému divadlu.
Třetí skupina odvrhla antické poselství dnešku a zaměřila se na umělecké, novátorské nápady. Moc jich neviděla. Z herců, ale hlavně z dramaturgie a režie, občas čišela úporná deklamativní snaha dělat to jinak. Ale už neukázali jak.
Aischylos kdysi zavedl druhého herce a právě tím umocnil význam dialogu. Ten v inscenaci úplně scházel. Naopak hry Aischyla, díky tomu, že kromě textů o nich skoro nic nevíme, přímo nabízejí možnost najít si k nim vlastní cestu, jež otevře bránu novému hlubokému porozumění.

Určitá bezradnost (nejen v tomto případě), která vzniká z inovačních potřeb postavit divadlo na jiných základech, se projevuje zatím většinou tak, že základy se budují ze sypké hlíny. Bude potřeba spousta počinů a odvahy k jejich zpevnění.
A divadlo Rokoko se přidává k těm, kteří si tuto nesnadnou cestu vybrali. Bude neschůdná, někdy hořká, ale dříve či později se vyprofiluje takovým způsobem, že ji divák cele ocení upřímným potleskem.

Hrají:
Václav Mareš, Petr Lněnička, Alena Štréblová, Jan Plouhar, Jana Stryková, Hynek Chmelař, Jiří Hána, Jelena Juklová, Tomáš Petřík, Jan Bidlas, Hana Vagnerová, Dana Batulková, Tereza Chytilová, Jitka Nerudová, Lenka Hušková, Lukáš Jůza.

Režie: Thomas Zielinski.



Zdroj fotografie: archiv autora


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0274 s