Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 11.8.2020, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12924
Komentářů: 11145


Měření



Po revoluci jsem otevřela soukromou galerii

17.11.2005     Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Byla jsem mezi prvními, kteří 17. listopadu 1989 zvonily na poličském náměstí klíči. A byla jsem i mezi prvními, kteří se po sametové revoluci rozhodli podnikat v umění. Neříkám, že jsme neměli strach. Jak na tom náměstí, tak posléze při otevření obchodu.

Privát galerie - otázal se měsíc po otevření obchodu německý turista, když jsme mu do posledního papíru balili obrazy, sošky, dřevěné plastiky. Oči mu klouzaly po paličkovaných krajkách, dřevěných hračkách, malované keramice, výšivkách, loutkách...
"Ano," odpověděla jsem a očekávala oprávněnou výtku na hrubý balicí papír, nevzhledné krabičky, příliš silný provázek... My byli ale rádi, že jsme v té době sehnali alespoň něco. Namísto toho se cizincova tvář protáhla do úžasu a vzápětí nám třese rukou.

"Gut!", vykřikl nadšeně. "Gut! Je to od vás ohromná odvaha otevřít po sametové revoluci soukromou prodejní galerii! V době, kdy lidé u vás budou mít sotva na chleba. Vydržte ale! Budu vám sem posílat známé, budu vás všude chválit. Tolik krásných věcí. Věřte, že
vaše galerie je pro mne jeden z nejhezčích zážitků z nového Československa."
"Zadrž, člověče," chce se mi říci. "Ty ani netušíš, kolikrát jsme to vzdávali. Kolik úsilí nás všechno, co tu vidíš, stojí. Kolik manažerského umu, kterému nás nikdo nenaučil, jsme museli vynaložit například jen na to, přemluvit dobré výtvarníky, aby svoje díla neprodávali jen za dolary a marky. Aby dopřáli taky našim lidem potěšit se a snad i koupit ty krásné věci, vytvořené zlatýma českýma rukama. Kolik jen jsme zažili bezesných nocí! Celý týden někdy chodil český človíček hladit očima skleněné plastiky vysočinských sklářů, aby nakonec koupil keramické prasátko pro štěstí za pár korun. Byl nám vděčný, že prodáváme i na splátky." "Snad příště si koupím něco většího," dodával skoro s omluvou.
Spokojený německý turista vytahuje naditou peněženku, ležérně zaplatí několikatisícovou útratu, a moji radost z tržby, která nám umožní uhradit nutné poplatky, mi kazí pomyšlení, kdy že si tohle budou moci dovolit koupit i naši lidé. Pevný stisk ruky a nakonec zdvižené dva prsty pravé ruky. "Victoria."
"Ano, zvítězíme," slíbila jsem tehdy „a vydržíme!"

Od té doby se mnohé v galerii i v mém soukromém životě změnilo. Přesto jsem vydržela. Uplynulo víc jak deset let, než jsem, když nadešla doba zaslouženého odpočinku, galerii opustila. Hodně lidí mi to tehdy mělo za zlé. Já však pochopila, že zdraví je přednější a že mým dalším posláním, které mi osud předurčil, bude v budoucnu psaní. Celý život jsem všechen svůj čas obětovala druhým, a na záliby mi moc sil nezbylo.

Desetileté působení v GV (otevírali jsme ji 15. 7. 1990) hodlám věrohodně popsat v knize „10 let Galerie Vysočina v Poličce“ . Mým přáním je, aby dokument o jedné z prvních soukromých prodejních galerií v Československu se zapsal do historie malebného královského věnného města Poličky.



Zdroj obrázku: galerie-vysocina.com



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0669 s