Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 22.9.2020, svátek má Darina 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 503
Registrovaní čtenáři: 510
Publikovaných článků: 12948
Komentářů: 11150


Měření



Čekání na Godota

22.11.2005   Jan Kobera   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Na okamžik zazáří den a nanovo je noc – slavné absurdní drama Samuela Becketta.

Překlad: Patrik Ouředník, výprava: Tomáš Bambušek, režie: David Czesany, hrají: Jan Dvořák, Tomáš Bambušek, Stanislav Majer, Roman Říha, Jan Lepšík.

Pražské A studio Rubín uvedlo v rámci svého programu, který zahrnuje mimo jiné i uvádění tzv. velké klasiky v malém divadle, premiéru inscenace hry Samuela Becketta Čekání na Godota v podání občanského sdružení Mezery. Nutno podotknout, že tato „velkolepá klauniáda tragikomedie lidského údělu“ klade velké nároky na diváka i na režiséra – není nesnadné si představit, že na této inscenaci si lze snadno vylámat zuby.

Dva tuláci, Vladimír a Estragon, důvěrně se oslovující Didi a Gogo, spolu zabíjí hodinu za hodinou pod uschlým stromem, uprostřed cesty odnikud nikam a to s jedinou nadějí – na místě je drží vidina příchodu jakéhosi pana Godota, který by mohl každou chvilkou dorazit a se kterým oba spojují své vyhlídky na jakési vylepšení své situace. Pan Godot však stále nepřichází, jen posílá malého chlapce, který vyřídí, že pan Godot přijde určitě zítra.

Vladimír a Estragon přespávají na různých místech, jejich dialogy se opakují, přou se o tom, zda na onom místě byli již včera... A co vlastně dělali včera? A co budou dělat dnes? Čas plyne pomalu a bezcílně. Co takhle se oběsit? Jenže - co když zítra přijde Godot?

Na počátku padesátých let bylo francouzské premiérové publikum zpočátku silně zmateno, avšak po padnutí opony přišel bouřlivý potlesk a ačkoli měla inscenace mizernou propagaci, bývaly další reprízy beznadějně vyprodány, milovníci divadla se chodili podívat na skutečně nové divadlo a pařížští snobové rychle pochopili, že kdo TO neviděl, nemůže do společnosti. Absurdní drama získalo navždy svého nového čelního představitele.

Inscenaci pojal režisér David Czesany minimalisticky, tak jak se to hodí a jak to odpovídá poetice malých scén. Hlavní postavy si pohazují s imaginárními předměty, ať už jde o jídlo, provaz, botu či klobouk; scéna je zcela prázdná krom jedné palety, na které protagonisté střídavě sedí či leží. Pohyby jsou nezřídka vypuštěny či jen naznačeny, pracuje se se zkratkou. Při vzájemných rozhovorech vždy herci rozmlouvají spolu, ale téměř nikdy se na sebe nepodívají – Vladimír i Estragon při vzájemném dialogu jen upřeně sledují hlediště. Hra byla samozřejmě „přefiltrována“ skrze autorskou úpravu – některé pasáže byly vynechány, některé výstupy rozvedeny více, avšak v duchu této inscenace a tedy beze škody na věci.

Jestli si mohu dovolit i něco vytknout, na můj vkus herecký projev všech aktérů přespříliš často využíval „řev“ – k postavě otrokáře Pozza se bezpochyby hodí (zvláště k jejímu ztvárnění v této inscenaci), avšak obecně na mě místy působil rušivě.


(fotografie je ilustrativní, pochází z archivu Činoherního klubu)


Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

Reakce k článku


Od: anonym - 26.3.2006 - 13:32

nadhera

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0625 s