Těžko říct, co vedlo Jaroslava Kříže k napsání knihy KRUHY NA VODĚ. A jak dlouho potom trvalo, než z pletence myšlenek vznikla kniha. Možná byly prvotním impulsem ničivé povodně v roce 2002, prostá fascinace touto životadárnou tekutinou, nebo snad touha zachytit miliony fragmentů chvil a chviliček, z nichž se skládá lidský život. Kdo ví ?

Kniha KRUHY NA VODĚ na vodě v sobě spojuje osudy několika lidí, jejichž cesty se všemožně proplétají - to jak tito lidé překračují stanovené hranice a stávají se v životech těch druhých čímsi nečekaným.

Ústřední motiv zde tvoří láska stárnoucího profesora Brunera k mladé lékařce Ireně, která je ženou jeho žáka Ondřeje. Bruner krom toho, že ho Irena fyzicky přitahuje ve vztahu hledá částečný únik z tíživé reality stáří a nemoci, Irena v něm zase jaksi zvláštně vidí kus ze svého zavrženého otce.

Další dějovou linií je příběh Brunerovy ženy výtvarnice Evy, jež se musí smířit se svou i manželovou nemocí a s tím, jak oba stárnou. Únik nachází ve vztahu založeném na chybném předpokladu - že krásné se může opakovat. Společné rozuzlení pak nacházejí, když se Prahou žene tisíciletá voda.

Román KRUHY NA VODĚ vypráví především o lidech. O lidech, jejichž život se nějakým způsobem dotýká vody. Stejně jako voda má totiž i lidský život mnoho forem. V několika okamžicích se umí změnit k nepoznání. Transformovat do netušených podob. A nebo naopak - klidně plynout regulovanými koryty osudu.

Ať už jde o Brunerovu lásku k Bachovi, Ondřejovu posedlost úspěchem nebo Evinu touhu po sebevyjádření - román nikdy nestojí. Vždy jde kupředu, skýtá mnoho podnětů k zamyšlení a říká, že to podstatné oči leckdy nevidí. Všichni tito lidé totiž navenek žijí zdánlivě krásné a jednoduché životy, ale svá tajemství a smutky si nesou v sobě tak, jako každý jiný a s bolestmi se vypořádávají, jak nejlépe to umějí. 

Knihu vydalo nakladatelství Paseka.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz