Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 11.8.2020, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12924
Komentářů: 11145


Měření



Děti jako učitelé

23.01.2006   David Šeterle   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Děti, ty si nemůžeme od života odmyslet. Ale můžeme si na ně zvyknout natolik, že je považujeme za samozřejmé. A na to pozor! Každá samozřejmost má totiž svůj vrtoch, jenž nám časem připadá jako nějaká šedivá povinnost.

Ti, co právě vítají život, mluví o změnách, vidí novýma očima, myslí jinak, chovají se jinak. Ti, co své oči už okoukali, zase rozkošnicky chválí to svoje a když se najednou přiblíží oči, co vidí svět úplně jinak, náhle zapomínají, že takhle kdysi svět viděli úplně stejně. Stejně nově, ale úplně jinak. Stejná zůstává totiž jen podstata, napříč generacemi a věky. Často mi děti připadají jako poslové z nebes, později jako praví filosofové a proto se v nich tolik vidím. Pak mám ještě jiné chvíle a v těch „to“ zrovna nezvládám a už bych si o nich myslel něco jiného. Jestli pak „to“ nezakryje všechno ostatní a nezaslepí mě? Jestli pak „to“ nebylo „to“, co jsem svým rodičům vyčítal a za co jsem si sliboval, že už s nimi nikdy, ale opravdu nikdy nepromluvím? Kdysi měli žáci jednoho filosofa, Pýthagora, takové pravidlo. Vždycky, když se rozčílili, či je něco vyvedlo z rovnováhy, tak se šli nejdříve vyrovnat sami se sebou, uklidnit se a až poté případně dořešit to, při čem se tak rozčílili. Jaké štěstí pro naše děti by bylo, kdybychom - ne že bychom jim vůbec nevynadali - s nimi nejednali plní hněvu, zášti, zloby a „toho“ všeho. A jaké štěstí pro nás. Neboť - alespoň si tak dovoluji o nich smýšlet - děti nesymbolizují prázdné láhve, co potřebují naplnit, aby byly co k čemu. Děti snad jedině potřebují pomoci se svým tělíčkem, ale jinak jsou velice moudré. Na ledacos znají odpověď, zcela jasnou, i když ne logickou. Ale ne všechno na světě má logické vysvětlení. Ba snad přímo: jen jedna polovina. Tak se ptejme těch našich mudrců. Věnujme péči našemu osobnímu učiteli. Neboť oni mají v sobě objeveného více jak my v jejich věku, tak vypadá zákon vývoje. A ta spousta otázek, co mají oni: třeba stačí jen podat ruku, a na všechno přijdou samy. Stejně jako my všichni: každý byl a je takovým učitelem, jenže za někým přišel ten, co mu řekl: „Tak podívej se, jsi hloupý, nic nevíš, všechno se musíš naučit.“ A on tomu uvěřil a přestal se ptát sama sebe. A tak aspoň se ptejte jich - svých dětí - dokud se nezačnete ptát sebe.


Zdroj obrázku:
http://www.csit.fsu.edu /



 



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0685 s