Pamatuji si také maturitní plesy osmdesátých let, kdy totálně opilí maturanti nestačili dojít na WC a zvraceli pod stolem. Pamatuji i taneční, které už tehdy byly značně problematické, trapné prodloužené a ještě horší plesy v tanečních.

Dnešní dívky by k tomu asi už nikdo nedonutil, zvlášť když si leckdy musí do tanečních dovléct i vlastního partnera, protože samotné chlapce už tam nedostane vůbec. Dívky i jejich matky se tedy chtě nechtě tanečních vzdávají. Konec konců, rodina tak i docela dost ušetří. Přitom ne že by dnešní mládež ráda netancovala. Rozhodně si ale zřejmě nemíní tanec komplikovat společenským chováním, trápit se se závaznými kroky různých druhů tanců, tanečními figurami, dlouhými šaty, vysokými podpatky a formálním oblekem se sakem, kalhotami stejné barvy a nedejbože  kravatou. Tristním následkem tohoto stavu je potom nejen neschopnost mládeže zatancovat si třeba polku, ale i případ jistého mladého muže, který usoudil, že večerní společenské setkání v Tereziánském sále Břevnovského kláštera ozdobí svou přítomností v prostém tílku a v kalhotách s dírami na kolenou. A prošlo mu to.

Jsou tedy plesy a společenské chování přežitkem?

Když se zamyslíme nad jejich původním účelem, tak zcela jistě ano.

Proč se tedy dřív konaly plesy?

Jejich účelem bylo setkávání lidí v době, kdy nebyla televize, mobily ani internet. Mladé dívky, po formálním uvedení do společnosti, takto signalizovaly světu, že již jsou k mání, že se mohou vdávat. Na plese se vlastně nabízely potenciálním „kupcům“ a pokoušely se ukázat v co možná nejlepším světle. K tomu samozřejmě patřily krásné šaty, znalost tance  a hlavně společenského chování.

Pokud se chtěl mladý muž s danou mladou dívkou určité úrovně blíže seznámit, jinou možnost než řádnou účast na takové či podobné akci vlastně neměl. Otrhanec v tílku byl bez šance.

Socialismus se pokusil společenské rozdíly vyrušit a mládež toho jaksepatří využila. Proč by se chodila seznamovat na plesy, když k tomu měla tisíce jiných (i když, pravda, podstatně méně romantických) příležitostí? Plesy tím samozřejmě nezanikly, ale jejich úloha jako společenské události s jistým formálním významem se, snad až na plesy maturitní, zcela vytratila.

Ale pozor – po návratu kapitalismu nastává změna. Mimo socialismus plesy přežily ve své nejformálnější možné podobě, jako setkání té nejsmetánkovatější smetánky. Peníze, a to dost peněz, jsou k jejich návštěvě nutné, patřičný společenský oděv základní podmínkou a znalost klasických tanců víc než žádoucí. A tak ty nejprestižnější soukromé školy nabízejí, kromě samozřejmé angličtiny, výletů po Evropě, jízdy na koni, golfu a bůhví čeho ještě, i výuku těchto dovedností, a kromě školních plesů pořádají i cvičné rauty s předepsaným smokingem a „malou večerní“, ve velikosti ještě málem dětské. Nevím, zda se to žactvu líbí, či ne. Dává to ale naději, že alespoň některé dívky budou mít šanci zúčastnit se plesu se vším všudy a vypadat přitom jako princezny. A že tam možná dokonce potkají i prince. Opravdového.

Zdroj fotografie: www.spszl.cz