Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je pátek 28.4.2017, svátek má Vlastislav 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 497
Registrovaní čtenáři: 1752
Publikovaných článků: 12081
Komentářů: 10708


Měření



Opiárium a jiné básně Álvara de Campos

22.02.2006   Jana Rubešová   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Fernando Pessoa (1888-1935), básník s rozervanou duší a jižním temperamentem, nebyl, jak již to bývá, za svého života plně pochopen. A ani nyní není mnohdy jednoduché se v jeho „schizofrenii“ orientovat. Chvíli mírný lyrik, chvíli buřič a rebel, chvíli pesimista v depresi.

Snad právě pro svou vnitřní rozpolcenost si stvořil několikero fiktivních osobností (heteronymy), za jejichž jmény se skrýval a jež mu dávaly možnost měnit své nálady a postoje k vnějšímu světu. Byl osamoceným individualistou, což prokládal živými diskusemi v kruzích intelektuálů a stejně jako v básních zde osciloval mezi různými směry, které i sám zakládal a poté propagoval.
Za svého života psal především do časopisů, knižně mu vyšla jediná sbírka (Poselství), a i tak byl chápán jako živel a nejednou byl jeho text stáhnut z důvodu narušování morálky. Teprve po jeho smrti, pro něj celkem příznačné – zemřel na následky alkoholismu, se jeho tvorba dočkala zájmu širších mas.
Do češtiny byla Pavlou Lidmilovou například přeložena Kniha neklidu, Za noci našeho bytí (texty), Testament sebevraha barona de Teive (próza) a Ďáblova hodina (próza).


Sbírka Opiárium a jiné básně Álvara de Campos je souborem básní s výrazným emocionálním nábojem, na jednom malém prostoru jsou natěsnány gejzíry filosofických zamyšlení nad vesmíry a velikostmi prostorů a bohů, boly duše, srdce i člověka, vzpomínek na dětství i na lásku, depresí a tužeb smrti. Přechází od smíšených až po volné verše, volá otázky a křičí své vlastní odpovědi, po silných doušcích života se topí v beznaději a totální nechuti i dýchat.
Podle mého názoru je heteronym Álvara de Campos snad nejbližší skutečné Pessoově osobnosti, která zoufale hledá a touží po harmonii, ale je zmítána chronickým vnitřním neklidem a fatálně roztrhaným a protichůdným vlnobitím pocitů, které nedokáže ovládnout.


„…Zmnožil jsem se, abych se cítil,
abych se cítil, musel jsem pocítit vše,
překypěl jsem, ustavičně jsem opravdu přetékal,
svlékl jsem se a odevzdal se,
a v každém koutě mé duše stojí oltář jinému bohu...“

„…Chci si na nádraží duše dopřát odpočinku,
dříve než spatřím, jak se na mě valí železná masa konečného vlaku……“

„…Ďas život vem a všecko vezmi s ním…“

Rozhodně pro mě byly Pessoovy básně silným šálkem čaje, který je ovšem nutno vypít do dna a zítra si ho opět uvařit.

Sbírku přeložila Pavla Lidmilová a přebásnil Josef Hiršal a vydalo nakladatelství Ladislav Horáček – Paseka v Praze a Litomyšli roku 2003.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0562 s