Staré Město je součástí historické Prahy, jeho plocha se moc neměnila už od roku 1235, kdy za vlády Václava IV. získalo první opevnění. Krunýř hradeb spolu s Vltavou ho pevně svíral a bránil územnímu růstu. O to významnější postavení získalo SM v politické sféře, jeho radnice vždy významným způsobem ovlivňovala dění v Praze.

Osídlování uvedeného prostoru se datuje k 9. století, kdy se tu rozkládaly řemeslnické, kupecké osady a sídla církevních řádů. Prosperita tržiště a stavba Juditina mostu iniciovaly zástavbu SM až k souvislému městskému charakteru s kostely a kaplemi. Za vlády Karla IV. vznikly další stavby, jež mu daly charakteristickou podobu známou i z dneška. Růst byl přerušován válečnými událostmi a požáry, které ale paradoxně potom urychlovaly novou modernější výstavbu. Reformy Josefa II. však město připravily o mnohé kláštery, kostely, kaple a s nimi související hřbitůvky ( kostel Panny Marie Na Louži, sv. Linharta, Betlémská kaple...). Ty, co měly větší štěstí, čekala " jen" přestavba na domy či skladiště (sv. Martin, klášter sv. Anny...). Největší ránu však pro SM i Josefov znamenaly demolice v rámci asanace. Dodnes je sporné, zda celá akce v rozsahu a způsobu, jak ji radní provedli, byla prokazatelně nutná. Na jedné straně sice v nejvíce zchátralé části vyrostla luxusní čtvrť (Pařížská ulice) se všemi tehdy dostupnými vymoženostmi (kanalizace, vodovod, prostorné domy, široké ulice...), ale z hlediska památkového její bilance je více než katastrofální (zmizela např. celá Platnéřská, Kaprova, Kozí, Haštalská ulice, severní strana Staroměstského náměstí, mnohé kostely...). Asanaci však nelze označit jako svévolné bourání, našla oporu v tehdejších zákonech a inspiraci v okolních velkoměstech.

Jak vypadala Praha na přelomu 19. a 20. století ukazuje luxusně vybavená kniha, kterou uspořádala Kateřina Bečková. Vybrala skoro 300 plánů, rytin, obrazů a fotografií, ilustrující již neexistující stavby. Prohlížíme si rytiny neznámých autorů, ale i J. Dietzlera, F. a F. Hegerů, F. B. Wernera, krásné akvarely V. Morstadta, V. Jansy, S. Mírohorského, lepty L. A. Buquoye, oleje J. Minaříka. Pro porovnání přidává autorka snímky částí modelu Prahy od A. Langweila (originál lze zhlédnout v Muzeu hl. m. Prahy). Samostatnou kapitolou, jež vypráví osudy před a asanační Prahy, se stávají dobové fotografie F. Fridricha, K. Malocha, J. Kříženeckého, J. Jaksche, A. Alexandra a dalších neznámých autorů. Za fotografa asanace považujeme J. Eckerta. Po živelném začátku, kdy mnohé domy zmizely téměř přes noc, magistrát nařídil fotografickou dokumentaci bouraných objektů. Díky tomuto rozhodnutí máme alespoň vizuální představu, jaké domy či kostely podlehly.

Kromě prohlížení zmizelé krásy kniha poslouží i jako odborná publikace, neboť je doplněna byť skromnými informacemi o zobrazeném, ale hlavně úplným seznamem domů Starého Města v 19. a 20. století. Z něj zjistíme, kde dotyčný dům stál, jakým prošel stavebním vývojem, nakolik byl uchován jeho původní vzhled, či se dočkal rekonstrukce nebo demolice. Můžeme zjistit i jména ulic, jež se během času změnily.

Knihu Zmizelá Praha STARÉ MĚSTO vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2005. Osloví nejen milovníky staré Prahy, ale i ty, kteří moc netuší, jakými proměnami město prošlo.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz