Petr zvolnil tempo, aby mu Anna stačila a teď přibrzdil ještě víc. Řeka se tu klikatila a byl tu docela silný proud, ale neměl strach, že by loď nezvládl. V jednu chvíli zamířil ke břehu a zachytil se vyčnívající větve.

„Co to děláš?“ lekla se Anna, když se loď náhle prudce zahoupala.

„No tak, Anno,“ řekl pomalým protahovaným hlasem, jakým ho občas slyšela mluvit. „Jsi tu jen ty, já a ptáci nad námi. Což kdybychom toho využili?“

Anna se pootočila a zjistila, že Petr nějakým způsobem dokázal loď přivázat ke větvi a sune se k ní.

„Co chceš dělat?“ zeptala se znovu, a náhle všechna její radost z jízdy vyprchala. Petr ji spaloval očima, ve kterých spatřila odpověď na svou otázku.

Pak se pohnul a přitáhl si ji k sobě.

„Nesahej na mě!“ vykřikla Anna a začala se urputně bránit.

„No tak, Anno,“ opakoval. „Tady ti nikdo nepomůže. Tak to vzdej.“

Anna sebou přestala házet a chvíli se vzájemně měřili očima.

Pak Petr sklonil hlavu a divoce ji začal líbat. Anna se mu snažila vytrhnout, ale on ji přimáčkl svým tělem na dno lodi, kde se bolestně uhodila o barel.

Na chvíli ji to omráčilo a ochabla. Petr povolil své sevření a v tu chvíli se Anna vymrštila a prudce do něj strčila. Než se stihl vzpamatovat z překvapení, protože náraz nebyl nijak silný, Anně se podařilo vyhrabat na nohy a postavit se. V té chvíli však loď povolila, zakymácela se a trhla jimi. Anna ztratila rovnováhu a přepadla přes okraj lodě do vody. Jak se snažila něčeho zachytit, strhla sebou i Petra, loď se s nimi převrátila a pohřbila je pod sebou.

Když se Petr vynořil nad hladinu, začal se ve vodě zoufale otáčet na všechny strany. Anna nebyla nikde vidět.

„Anno!“ řval Petr strachy bez sebe. „Anno, kde jsi?“ ječel a hrabal kolem sebe v panice na všechny strany. Loď mu zmizela za ohybem, ale nevšímal si toho. Najednou se mu zdálo, že vidí její vlasy, ale když doplaval blíž, zjistil, že je to jen tráva.

„Sakra, Anno, prosím tě, Anno,“ plaval kolem dokola a čeřil vodu zběsilými tempy. Pak ji konečně zahlédl. Voda jí zmítala asi dva metry od něj, plavala obličejem ke dnu a ruce měla volně roztažené.

„Ne,“ zařval Petr a vrhl se k ní. „Ty to dokážeš, Anno. Ty to dokážeš,“ žadonil, když se jí marně pokoušel udržet hlavu nad hladinou. Řeka je unášela dopředu a pro něj bylo stále nesnadnější ji držet, aby mu opět nevyklouzla.

Když se spolu vynořili za ohybem, spatřil, jak inženýr s Vítkem tahají jejich loď na břeh. Ireně se nějak podařilo zachránit Annin batoh. Adam stál vedle ní a napjatě zíral na řeku.

„Už je vidím,“ zavolal, když zahlédl Petrovu hlavu. Annu vidět v první chvíli nebylo.

Pak si všiml, jak Petr zápasí s Anniným bezvládným tělem z posledních sil.

Knihu seženete v knihkupectví či na internetu např. na www.knizniweb.cz, www.knihservis.cz, www.neoluxor.cz

Zdroj fotografie: www.knizniweb.cz