RAKE: „Rap a graffiti se pro nás staly symbolem nový generace, společenský změny, znamenalo to konec starých, šedivých časů. Někde jsme něco namalovali a za pár dní s úžasem zjistili, že se někdo přidal. Někdo, koho jsme neznali, byl najednou taky na zdi! Měli jsme z toho obrovskou radost.“

První knihu o grafitti v Čechách vydalo nakladatelství Mladá fronta. V sobotu 18. února ji pokřtila její autorka Martina Overstreet. Vzhledem k tomu, že o akci informovaly skoro všechny servery spojené s grafitti a hip-hopem, zúčastnil se jí snad každý, kdo se o tuto scénu byť jen povrchně zajímá. O hudbu se starali DJ´s Witch a Each. Běžely dokumenty ze soukromých videoték. Bylo by zajímavé vědět, jakým způsobem reflektovali účastníci klipy natočené při malování vlaků, v době kdy se hip-hop a městská subkultura stává z undegroundové záležitosti součástí masové kultury. Z tohoto důvodu je možná kniha IN GRAFITTI WE TRUST tak důležitým a zásadním počinem. Protože uchovává vzpomínky writerů na živou historii jejich scény. „...dokud jsou ještě tady, mohla bych zachytit jejich myšlenky, slova, pohyby. Aby nezmizely tak snadno jako pomalovaný zdi, metra, vlaky. “

Grafitti je výtvarný styl spojený s městskou subkulturou, podobně jako třeba hip-hop. Pro někoho může být jen změť barev na zdi, která připomíná tvary písmen. Ve vyprávění projdeme od prvních maleb na zdi v Praze, Brně a Ostravě až po současnost. Zmiňuje také vznik grafitti v Americe, styly, které určily jeho výtvarnou podobu. Od poslíčka, který psal své jméno na zdi své trasy, přes výtvarný styl reklamních letáků v sedmdesátých letech, které jak říká jeden z writerů: „..byly možná jedinou barevnou věcí, se kterou se černoši v ghetech setkávali.“

Martina Overstreet k tomu říká: „Graffiti mě fascinuje z několika důvodů. Například ta myšlenka psaní jména ve veřejném prostoru, čili šíření reklamy na vlastní identitu, je na první pohled tak prostá (či sprostá, jak jednou nadhodil SPLASH), že se nemůžu ubránit úžasu nad tím, kam až ji lze rozvinout. A teď nemám na mysli jen technickou nebo stylovou stránku věci, ale celou kulturu, která má svou historii se jmény a letopočty, vlastní jazyk, mýty a společné rituály. Kromě toho jsem během času stráveného s writery nabyla dojmu, že někteří z nich se snad snaží propsat až na dřeň, tak blízko podstatě vlastní existence, jak jen to jde… A přijde mi to stejně dobrá cesta jako cokoliv jiného.“

Martina Overstreet

Zdroj fotografie: www.mf.cz