Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 19.9.2017, svátek má Zita 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 498
Registrovaní čtenáři: 1757
Publikovaných článků: 12239
Komentářů: 10733


Měření



Beneš nebyl ďábel!

11.03.2006   Jindřiška Kodíčková   Literatura   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Otázka na správnost odsunu Němců je stále otevřena. Jako šikovný kouzelník vytahuje na přání z klobouku cokoli, i v tomto případě se dle politické potřeby dá odpovědět různě. Z německé strany se výhružně ozývá: vyhnání s prvky genocidy, Češi opatrněji oponují: nutný odsun vzešlý z válečných událostí. Válka rozpoutaná Německem tuto otázku staví do poněkud širších mezinárodních souvislostí. Určitě lze v českém jednání vystopovat prvky zadostiučinění a odplaty, ale i snahu o národnostní průzračnost.

Cestu minovým polem extrémních názorů vyšlapává německý politik Peter Glotz (1939–2005), sám s rodinou oběť vystěhování. Jako motto celé knihy se vznáší myšlenka, že poválečné řešení vystěhováním sudetských Němců nebylo minimálně šťastné, sám ho klasifikuje jako zločin a dokládá výběrem událostí.

Obyvatelé z německých oblastí se v rámci středověké migrace a kolonizace usazovali v podhůří českých hor již od 12. století. V některých obdobích dokonce s podporou panovníka. Zpočátku vůbec nedocházelo ke střetům mezi oběma národy, nacionalismus v dnešním pojetí nemá ve středověku opodstatnění, nehledě na to, že kromě smíšených velkých měst oba národy žily spíše odděleně. Pozdější napětí se odvíjelo kolikrát uměle od politických změn, počínaje Bílou horou, kdy trpěli Češi, vyvrcholilo v druhé polovině 19. století, tehdy se Češi snažili o emancipaci ve vlastní zemi, a po vzniku ČSR se zase Němci stali neautonomní menšinou v novém státě. První republika s teorií národního čechoslovakismu jiné řešení neumožnila, teprve rozhořívající se plameny fašismu přivedly české politiky k ústupkům. Ty však přišly již pozdě.
V protektorátu se mince otočila, vrchu opět nabyli Němci. Autor popisuje, jak si vládu nad Čechy užívali: zavřeli české vysoké školy, v tajném projevu se říšský protektor Heydrich nevybíravě vyjadřoval o českém ksindlu, heydrichiáda se stanným právem mrtvými, vyhlazení Lidic i Ležáků, likvidaci odboje i židovského etnika..... Společné soužití bylo poznamenáno doslova krví, takže se poválečná pospolitost jevila jako nemožná a východiskem se už během války stala myšlenka odsunu.

Zajímavý je pohled P. Glotze na prezidenta Beneše, mnohem umírněnější a více odpovídající kontextu tehdejších událostí. Hodnotí ho mnohem pragmatičtěji, se znalostí doby, ne jako někteří dnešní politici, vedení jenom ziskem volebních preferencí.
Popisuje těžkou situaci v londýnském exilu, tlak domácího i komunistického odboje, diplomatickou spolupráci s Moskvou, k níž vzhlížel s určitými nadějemi na podobné uspořádání. Autor cituje dokumenty z jednání se Stalinem v roce 1943, kdy Beneš říká: „Budeme konfiskovat zemi, závody, doly, hutě, banky Němců… a musím pak žádat totéž od Čechů.“ Jeho politická cesta byla osamělá, pokřivená evropskými událostmi, jimž nedokázal, ale ani nemohl čelit. V této situaci dělal i chyby. Třebaže se snažil v rozjitřených podmínkách úzce navázat na přerušenou tradici první republiky včetně národního státu. V tomto pojetí Němci prostě přebývali, ale nesli si i stigma spolupráce s Hitlerem.

Vyznání je výpověď člověka, jenž popisované události zažil na vlastní kůži nebo je zná z vyprávění blízkých, pochopitelně je citově zainteresován. Díky studiu a znalostem se snaží podat výklad bez emocí, které by ho strhávaly k jednoznačně nespravedlivým soudům. Dokáže hodnotit Beneše jako umírněného politika, ale i nastavit zrcadlo Čechům. I když z pramenů již víme, že zejména počáteční divoký odsun nepatřil k tomu, na co bychom jako národ mohli být hrdí, v této knize se o tom opět přesvědčíme. Publikace možná naučí pohlížet na události v širším kontextu a pohledem všech zúčastněných. A že uvidíme celý kaleidoskop příběhů, je nasnadě. Co se stalo, dá se odestát. Třeba tím, že dokážeme minulé chyby neopakovat. Nikdy a nikde!

PETER GLOTZ, VYHNÁNÍ vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2006


Jiný pohled na událost vyvolanou mezinárodní situací a také mezinárodními institucemi podpořenou měla československá vláda. V diskusi o návrhu státního rozpočtu na rok 1946 přednesl ministr financí Vavro Šrobár v parlamentu: "Na reparační konferenci bylo rozhodnuto, že do kvóty, kterou máme z Německa obdržet, nebude započten majetek našich Němců, který jsme jim zabavili. Konfiskace tohoto majetku a odsun našich Němců znamenají spravedlivé vypořádání s živlem, jehož vypjaté aspirace jsme nemohli uspokojit žádnými ústupky a který při okupaci nám způsobil nevýslovné škody. Jejich majetek, ať již plyne do Fondu Národní obnovy nebo do Národního pozemkového fondu nebo do jiné státní pokladny, může a má být hlavním pramenem úhrady škod, které náš národ jako celek utrpěl.“

Zdroj fotografie: www.paseka.cz



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . Kulturní akce . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2017 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0676 s