To není legenda, ale pravdivá událost potvrzená slovy současníků, již zapsali tehdejší kronikáři. Rozvíjí se před námi příběh dcery Katolických králů ( Isabely a Ferdinanda), krásné, vzdělané, jež měla jako třetí dítě v pořadí pramalou naději na trůn. Nicméně cesty osudu jsou nevyzpytatelné, zemřel jak dědic Jan, tak starší sestra Isabela a pak i její syn Miguel. Cesta ke kastilskému, pak i španělskému trůnu se uvolnila. Jana Kastilská se stala sice nejmocnější královnou celé Evropy, ale zároveň i trvalým vězněm nejprve manžela Filipa Sličného, pak otce Ferdinanda Katolického a naposled syna, císaře Karla V. Celoživotní věznění se vysvětlovalo péčí o nemocnou královnu, ale ve skutečnosti zde šlo o mocenské zájmy.

Z dnešního medicínského hlediska Jana trpěla depresí. Dnes nemoc léčitelná, dříve spojována i s působením nečistých sil. Z jejího životopisu je patrné, že nebyla prostoduchá, či šílená, ale pouze nešťastná, smutná, citově vyprahlá. Okolnosti jejího života nepříznivě podpořily genetickou zátěž (její babička trpěla podobnými problémy a též ji stihla internace), která vyústila do stavu, kdy o sebe přestala dbát, nejedla, upadala do apatie a mlčení. Stavy, v nichž se nacházela vzdálena realitě, střídala období, kdy naopak udivovala bystrostí úsudku. K její smůle se to však velmi nelíbilo vládnoucím kruhům, které si tím, že ji zavřely do hradeb Tordesillasu, upevnily moc. Všemi opuštěná, trpěla nejen samotou, ale i špatným zacházením, jež jejímu zdravotnímu stavu neprospívalo. I přes hrozivé, ubohé postavení se na tu dobu dožila úctyhodného věku, pětasedmdesáti let.

Španělský historik M. F. Álvarez zpracoval pohnutý osud španělské královny na pozadí historických událostí, jež radikálně měnily svět. Končilo ponuré období středověku, otvíraly se cesty k jiným kontinentům, vytvářelo se španělské impérium, nad nímž slunce nezapadalo. V čele této mocnosti stála Jana, ovšem bez výkonné moci. Álvarez popisuje živě a plasticky její životní pouť na základě dostupných historických pramenů, ale s přihlédnutím ke znalostem současné medicíny a psychologie, a ukazuje mnohovrstevný obraz nešťastné panovnice. V kontextu politických a mocenských rozporů 16. století se Jana stává loutkou v rukou vládychtivých. Protože nezdědila ráznost, dostatek vůle a cílevědomost svých rodičů, netoužila po vládě tolik, aby se vzepřela, stala se celoživotní bezbrannou zajatkyní své ambiciózní rodiny. Životopis autor napsal s velkou láskou a soucitem k osobnosti Jany, snažil se ji očistit od letitých klišé zneuctívající její dnes už legendární osobnost a vystavět pravděpodobnější pohled na její neštěstí. Přitom se neodchýlil od historického nadhledu a vytvořil stručný, ale ucelený pohled na španělské dějiny 1. pol. 16. století, v němž prožila nešťastnou část života královna Jana.

Jana Kastilská ( 1479 – 1555, dcera Isabely Kastilské a Ferdinanda Aragonského, manželka Filipa Sličného, syna císaře Maxmiliána I., matka 6 dětí, z nichž Karel V. a Ferdinand I. usedli na císařský trůn.) .

Profesor Manuel Fernández Álvarez se narodil roku 1921 v Madridu. Mnoho let přednášel na univerzitě v Salamance převážně dějiny Španělska v 16. století. Je autorem mnoha historických prací, některé došly významných vědeckých ocenění.

Knihu Jana Šílená, zajatkyně z Tordesillasu, doplněnou fotografiemi, vydalo nakladatelství PASEKA v roce 2002.

Zdroj fotografie: www.paseka.cz