Rok staré kontroverzní dílko z americko-německé produkce, které se čeští distributoři rozhodli přeci jen uvést pro nadšené přijetí, s jakým se setkává na festivalech, své pověsti skutečně dostojí. Do kin jistě přitáhne hejna puberťáků v očekávání vtipných „raušových“ příhod, kterých se jim skutečně dostane plnými hrstmi. Položit ale „Trávu“ na roveň nechutných prcičkovských komedií, jejichž pointou je ukázat maximum tělesných tekutin, by byla chyba. Fickmanova adaptace totiž dokáže oslovit daleko širší spektrum diváků.

Příběh nás zavede do ospalého městečka amerického středozápadu třicátých let. Rodiče místních středoškoláků se vydávají na jakousi třídní schůzku, kterou iniciuje záhadný Lektor. Muž harcuje Spojenými státy a vydává se za mesiáše, jenž přišel varovat společnost před novou hrozbou valící se na Ameriku – marihuanou. Zákeřná droga, která nemá obdoby („pchá, kam se na ni hrabe heroin!“) totiž prý dokáže z vymydlených teenagerů v mžiku udělat sexuální bestie a chladnokrevné vrahy. Jak, to Lektor vyděšeným rodičům ukazuje promítáním dechberoucího ilustrativního filmu.

„Tráva“ (Reefer Madness) je filmovým zpracováním slavného amerického muzikálu (v L.A. dokonce žádný jiný není uváděn déle), který se jako fénix vznesl z popela podprůměrného stejnojmenného filmu z roku 1936. Možná i pro nevalný umělecký dojem původního snímku se nynější tvůrci rozhodli pevně držet muzikálových otěží a ponechat jednotlivé písňové a choreografické party v téměř autentické podobě. Dokonce i představitele hlavních rolí vybírali z těch, jež už v Reefer Madness nějaký ten pátek na losangelských divadelních prknech vystupují. Největší problém žánru – tedy jak představit muzikálová čísla, aniž by působila nepřirozeně a rušila příběh – vyřešili tvůrci skutečně šalamounsky. Teatrálně afektované je v tomhle filmu totiž úplně všechno – ale žádný strach. Jakmile se vám tahle chytrá nadsázka dostane do krve a přijmete její humor (což bude velmi rychle), všechny nedotaženosti budou zapomenuty.

Vzhledem k parodické ironii přicházející ze všech stran je pak příjemnou oázou chytlavá a vyzrálá hudba, místy říznější než je u muzikálových klasik obvyklé, ale díky tomu film obratně dynamicky kočíruje. U všech protagonistů je znát, že se řadí spíše k hrajícími zpěvákům. Vzhledem k pojetí filmu jejich povrchní styl považuji za žádoucí a skvěle odzpívané party skutečně potěší. Špetku charismatu navíc dokázaly svým rolím vtisknout Ana Gasteyer jako rozpolcená „drogová máma“ a Neve Campbell v epizodní (ale o to působivější) roličce servírky. Jediným rušivým elementem pak zůstává dost fádní obraz a vůbec způsob nasnímání. Pompézních scén je tu moc na to, aby se film prezentoval jako neokázalý nízkorozpočťák, takže obrazová stránka skutečně mohla být vynalézavější.

Při všech bizarnostech, které film spojuje, dokáže navíc přinést obsahově vícevrstevné poselství. Můžete u něho klidně vypnout a bavit se podařenými gagy a chytrým černým humorem postaveným na kontrastu pozlátka a brutality. Zároveň se v něm ale skrývá řada politických i morálních metafor, vždyť mezi prvními scénami spatříte muže hřímajícího pod vlajkou s hvězdami a s biblí v ruce…

“Tráva“ má vlastně se svou jmenovkyní hodně společného. Není to film pro křehké duše a závěrečná dějová gradace už možná vyvolá v divákově hlavě lehčí kocovinu. Přesto ale její konzumace stojí za to – přinese vám nevšední, uvolněný a příjemně opojný zážitek.


Premiéra v kinech : 25. května 2006

Zdroj fotografií: bioscop.cz