Existují dva druhy animovaných filmů. Jednak ty, na které vytáhnete děti, schroupete rodinné balení popcornu a spíš než několika málo gagy se budete bavit grafickým zpracováním, jehož úroveň uhání mílovými kroky. Druhé jsou pak ty, které vám vedle všech výše zmíněných pochoutek nabídnou příběh tak silný, že budete na konci víc naměkko, než děti (Hledá se Nemo), nebo vtípky, u kterých budete smíchy padat z křesla (Doba ledová). Divočina se bohužel řadí jednoznačně do první kategorie.

Scénáristé si s zřejmě příliš práce nedali. Skoro se zdá, že vycucli to nejlepší z „Nema“ a „Madagaskaru“ a tím tvůrčím málem, kterým přiložili ruku k dílu, příběh nadobro udusali. Zavedou nás do newyorské zoo, kde si spokojeně přebývá parta zvířecích přátel – lev Samson (mluví Martin Preiss), jeho syn Ryan (Robin Pařík), veverka Benny (Jiří Hromada), žirafa Bridget (Vanda Hybnerová), koala Nigel (David Prachař) a anakonda Larry (Miroslav Vladyka). Vzrušení do jejich ospalého života vlévají hlavně zápasy v „želvím curlingu“ a Samsonovy barvité historky o životě v divočině, kde vyrostl a jako skutečný král zvířat statečně likvidoval všechny nepřátele. Dospívající Ryan, který zatím neumí ani pořádně zařvat, si vedle svého hrdinského táty připadá jako nula. Natruc proto vleze do vagónů, které putují do skutečné divočiny – do Afriky. Samson a jeho přátelé se okamžitě vydávají na záchrannou akci. Zvířátkům je ale záhy po setkání s rozzuřenými psy jasné, že se Samsonovou udatností to nebude tak horké. Samsona tedy čekají nejen útrapy newyorské a následně africké džungle, ale i pořádně nepříjemné přiznání…

Příběh nám představuje pěknou řádku hrdinů a snaží se balancovat mezi životními peripetiemi každého z nich (Nigel se snaží zbavit cejchu „roztomilého plyšáčka“, Benny se marně dvoří Bridget…) a stěžejním vztahem lvího otce a syna. Lépe by tvůrci udělali, kdyby se přiklonili pouze na jednu stranu, protože takhle se žádné z postaviček nedaří, aby si diváka skutečně získala. Ani osvědčené klišé tedy v tomto případě nezabírá. Pár zdařilých gagů vám úsměv na tváři vykouzlí, ale spoustu jich naopak tiše přejdete. Nelogické zvraty a slepé dějové uličky pak srážejí film v očích každého, kdo umí alespoň malou násobilku.

Čím víc stávkovali scénáristé, tím víc se činili grafici. Vždyť už režii svěřilo Walt Disney Pictures skutečné legendě na poli počítačové animace – Stevu „Spaz“ Williamsovi (ano, to je ten muž, který vymodeloval T-Rexe z Jurského parku nebo robota T-1000 ve dvojce Terminátora). Cílem bylo představit trojrozměrné zvířecí hrdiny velmi realisticky a přitom nechat dělat nepřirozeně bláznivé kousky tak, aby nepůsobili křečovitě. To se skutečně více méně podařilo, prvních scény v zoo skutečně budete fascinovaně hltat a se slzou v oku pochopíte, proč už vaše ratolesti nejsou na větvi z Rákosníčka. Jenže nelítostné oko si na perfektní práci grafiků rychle zvykne a z letargie ho vytrhne už jen pár podařených scén (třeba putování hrdinů přes Atlantik, kde se loďka působivě pohybuje po starobylé mapě).

Divočina je prostě další film, na který můžete s čistým svědomím vytáhnout děti a při troše dobré vůle vám oněch čtyřiadevadesát minut podbarvených působivou kompoziční hudbou (a jednou dokonce uslyšíte i Coldplay!) docela příjemně uteče.

(premiéra: 11.5.2006)