Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je čtvrtek 11.8.2022, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 507
Registrovaní čtenáři: 518
Publikovaných článků: 13257
Komentářů: 11310


Měření



Sex v rytmu bolera

14.04.2006   Jindřiška Kodíčková   Divadlo   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Základní námět si náš v zahraničí nejhranější dramatik Pavel Kohout vypůjčil, jak sám říká odcizil, od Artura Schnitzlera, z jeho nejskandálnějšího dramatu Rej. Rakouský dramatik přelomu devatenáctého a dvacátého století napsal tuto lechtivě nebezpečnou hru, aby podráždil tehdejšího maloměšťáka. To se mu bezesporu podařilo, hru později sám stáhl na protest proti nemorálnosti cenzury své nemorální doby. Záhy se stala se inspirací mnoha dramatikům, Kohout k ní odkazuje samotným názvem.


Převzal Schnitzlerův půdorys deseti malých tragikomedií s nezbytným sexuálním vyústěním, kdy vždy jeden z dvojice postupuje do dalšího kola, aby se v závěru kruh uzavřel. Scénky naplňuje dech i duch našeho času, tak jako kdysi. Zatímco sexuální pohnutky Schnitzlerovo maloměsto neuneslo, dnes je to jen čajíček, slabý odvar v době, která nemá již skoro žádná tabu. Další posun je zřetelný v pojetí sexu. Zatímco u Schnitzlera se erotika a sex stávají cílem snažení, u Kohouta tělo nabývá podoby nástroje pří dosahování cílů, ať už politických, kariérních, finančních, či pouhé uspokojení z frustrace osamělosti nebo pomsty. Vždy chybí byť jen závan citu. Bere si na paškál právě „ úspěšné, revolucí zrozené, vždy usměvavé, ale kdesi uvnitř prázdné lidičky“. To se zřetelně ukáže v samém závěru, kdy devět zkorumpovaných jen svým počtem snadno převálcuje jednu jedinou, jež si zachovala čistou tvář. I to je autentičnost dneška?

Dílčí příběhy jsou propojovány nejen motivem sexu, ale i líbivými pointami se snahou vypořádat se s kalem doby. Hra tak získává zvláštní charakter úsměvné konverzačky , kterou prolíná snaha sdělit poselství. Divák intuitivně vytuší jaké, protože morálka jako jistá archetypická entita je snad v každém ještě skryta ( alespoň doufejme), ale postavy na jevišti ukazují, že při troše štěstí si můžeme přijít na své i na úkor jiného. Prostě vždy zůstane vítěz a poražený. A opět vstupujeme do dalšího sladce opojného kola. Víření v nekonečném kruhu zde dokonale umocňuje Ravelovo Bolero. Bohatá instrumentální melodie opakovaně udává akordy bezvýchodnosti.

Přesto, že je to hra o sexu, je velmi cudná. Sám Schnitzler došel k závěru, že sex není nutno otevřeně prezentovat, uzavírá ho do pomlček. U Kohouta je zahalen tmou, bolerem a mihotající se oponou s projektovanými tvářemi účastníků reje, emočně vypovídající o jejich prázdnotě.

Ne všichni herci měli to štěstí, aby jejich postava byla „napsaná“ . Kohout podvědomě asi více fandí ženám a proto jejich postavy promlouvaly výrazněji. Sebevědomá Monika, přestože sex chtěla zneužít ke zvýšení svého postavení, se domnívá, „ že nemá jen píču, ale i duši“ a snaží se dokázat značnou nemorálnost svého parťáka, „ toho hajzlíka, který chrápe svý milence se svou manželkou!“ Afektovaná manželka Marta ( Veronika Gajerová) s obdivuhodným stimulačním slovníkem lehké děvy dobývá vymačkaného manžela šokem a dokáže hned vzápětí přesvědčit svého přítele, nadsamce Tomáše ( Otakar Brousek), že jeho duch překonal i bariéry antikoncepce. To vše za bratru směšnou směnčičku v hodnotě miliónku za mlčení. Úžasně se své role zhostila i restituentka Hermína (Vlasta Žehrová) z přísně katolické rodiny. Účelově načasovaný pragmatický projev táhnoucí přímo na branku, ujistí záletného manžela, že přišel nejen o postavení ve firmě, ale zbytečně vyhodil již zmíněný milion. Okamžitě vytvoří patologický smluvní vztah s mladým gigolem, zatímco ho pro jistotu ponechává ve zkušební době. Malá holka ve frustrované matce v domácnosti Valerii (Zuzana Kajnarová) věrohodně čeká na láskyplné pohlazení a honba za sexem je nic než náhražka. Nicméně i pánské osazení do hry vloží svůj mužný potenciál a divák odchází příjemně pobaven, morálně nezatížen a dobře motivačně naladěn.

Hru v Čechách již uvedlo plzeňské Divadlo J. K. Tyla pod režijní taktovkou Jana Buriana. Ten nastudoval i pražskou inscenaci v Divadle ABC. Hrají: Filip Blažek, Kamila Špráchalová, Svatopluk Schuller,Veronika Gajerová, Otakar Brousek ml., Vlasta Žehrová, Miroslav Hrabě, Zuzana Kajnarová, Dalibor Gondík, Lucie Pernetová.

Pavel Kohout, Arturovo bolero. Premiéra v divadle ABC 8. 4. 2006
Zdroj obrázků: Divadlo ABC




Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2022 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0283 s