Ne, že by něco provedl, jak si jeho pravnuk Honzík zpočátku myslí, a jen je mu divné, že policisté pradědovi nenasadili pouta. Důvod je daleko prostší a nepochopitelnější zároveň. Děda Eda, jak se mu v rodině říká, prostě netrefil domů. Najednou si nemohl vybavit, kde bydlí a jak se ke svému domovu dostane…

Postupně se roztáčí kolotoč situací, v kterých rodina poznává, že s pradědečkem není všechno úplně v pořádku. Po rozpačitém váhání a následném vyšetření u odborníka je stanovena smutná diagnóza. Děda Eda trpí druhým stádiem Alzheimerovy nemoci. Na rodinu padá tíseň, a to si ještě ani zdaleka neuvědomují, co všechno je v budoucích měsících a letech čeká. V nejistotě, která dědu Edu zachvacuje, se ale občas vynořuje pevný bod. Pravnuk Honzík. Nemoc jako by je ještě sblížila, semkla, protože je v jistém smyslu staví do podobných pozic. A tak se malý Honzík s vždy připravenými čokoládovými lentilkami stává pradědečkovým ostrovem jistoty.
Honzík už ví, že pradědečkova nemoc se nedá vyléčit. Ale nemoci by se přeci léčit měly, a tak v Honzíkovi dozrává přesvědčení, že spolu se svými kamarády začnou lék na dědovu nemoc hledat. A jednou… jednou se jim to přece musí podařit.


Alzheimerova nemoc je onemocnění související s věkem. S výrazným stárnutím populace se dostává tato problematika do zájmu společnosti. Neoficiálně je 21. století nazýváno stoletím demence a deprese. Tato choroba se projevuje postupnou ztrátou schopnosti sebeobsluhy až do stádia úplné závislosti na okolí. Dalo by se to přirovnat k opačnému pohledu na dospívání dítěte. Od kojence až po dospělost.
MUDr. Petr Žižkovský



Zdroj textu a fotografie: Ivona Březinová