Uvažovala jsi o umělém oplodnění dlouho, nebo se jednalo o náhlý impuls?

Začala jsem nad tím přemýšlet asi po roce a půl marného snažení a když už jsem měla za sebou jednu laparoskopii - bez jakéhokoli nálezu, který by
bránil početí - a po zhruba osmiměsíční hormonální léčbě, která mi nejenže nepomohla, ale objevily se po ní cysty, jež mohla odstranit pouze další
laparoskopie. Po tomto zásahu, při kterém lékaři odstranili cysty a zjistili endometriózu, mi řekli, že mám dvě možnosti. Buď mohu podstoupit asi roční
léčbu, která ani tak nezaručuje otěhotnění, nebo umělé oplodnění. Celý proces umělého oplodnění však není jen o odběru vajíčka a zavedení plodu.

Můžeš nám popsat, co všechno obnáší příprava?

Tak především jsem si nejdřív prožila jistý šok, že to vůbec musím podstoupit. Hlavně z důvodu, že jsem měla panickou hrůzu z vícečetného
těhotenství, ale můj lékař mi řekl, že už na přáni pacientky zavádějí i jedno embryo. A tak jsem se hned objednala do ordinace, kde se zabývají
asistovanou reprodukcí.
Při první návštěvě, která proběhla v únoru 2006, mi odebrali stěry z děložního čípku, krev, taky krev partnera a ihned zažádali o schválení
injekcí do centra asistované reprodukce. Schválení trvá asi měsíc, potom se počká na vhodný den menstruačního cyklu a začne se s procesem, kdy se
nejdřív stříká do nosu lék SYNAREL a po několika dnech přibudou ještě injekce PUREGONU, které si můžete píchat sama do břicha, nebo od zdravotníka
do svalu, nejlepší samozřejmě zadek. Volila jsem druhou možnost a nebolí to.
Obden se chodí na ultrazvuk, kde se pozoruje velikost vytvořených vajíček /folikulů/. Toto trvá asi 17 dní. Potom už následuje odběr vajíček.

Pochybovala jsi občas? Napadlo tě, že se ti to celé nechce podstupovat, nebo ses naopak na začátku takříkajíc zakousla a šla přímo za svým cílem, bez ohledu na překážky?

To se nedá říci tak jednoznačně. Pochybovala jsem hlavně ze začátku, hlavně když jsem se dozvěděla, že šance otěhotnět touto cestou je 33% a samozřejmě
mě ještě trápilo procento narozených dvojčat. Ale jde o to se rozhodnout - jakmile jsem se rozhodla, tak už jsem si za tím šla.

Nechala sis tedy zavést jen jedno embryo?

Ano. Ale ležela se mnou na pokoji paní, která chtěla zavést tři. To je na při asistované reprodukci výhoda, že si stačí jen vybrat. Jen si nemůžete
říci, jestli kluka nebo holku.

Která klinika (či kliniky) se o tebe starala? Do jaké míry do všeho zasahoval tvůj gynekolog a cítíš potřebu někoho ze zdravotníků pochválit, či naopak pokárat?

Můj gynekolog do toho vůbec nezasahoval, zašla jsem k němu pouze pro spermiogram, který jsem měla založený v kartě, vadilo mi, že tuto možnost se
mnou neprobral již dříve a nechal nás dva roky trápit. Jinak celou přípravu jsem absolvovala v Karlových Varech u pana primáře dr. Klikara a dr. Bergra,
kteří se tímto zabývají a měla jsem možnost vybrat si ze dvou center, pro které pracují, a to PRONATAL a ISCARE. Vybrala jsem si ISCARE a byla jsem
mile překvapená, s personálem, doktory i prostředím jsem byla spokojená.

Když se člověk rozhoduje pro "dítě ze zkumavky", tak určitě nepřemýšlí o penězích, přesto by mne zajímalo, co všechno sis musela hradit?

Asi 3000,- za PUREGON a 7000,- záloha v ISCARE plus cesta a léky s menším doplatkem. Se vším všudy odhaduji celou tuhle srandu na 15000,-.

Co osobně vnímáš na celém procesu jako nejhorší? Rozhodnutí? Strach? Čekání?

Každé období má něco, strach mě provázel po celou dobu. Aby injekce schválili, aby správně účinkovaly, aby dozrálo dost kvalitních vajíček a
došlo k oplodnění. Po oplodnění jsem 5 dní volala do centra, jak oplodněná vajíčka rostou, jestli to vůbec přežijí.
Největší strach jsem prožívala v době po zavedení, kdy jsem měla 14 dní čekat, čekat a čekat, jestli to snažení vůbec k něčemu bylo.

Prozradíš nám, zda se to nakonec povedlo? A pokud ano, máš pocit, že máš všechno za sebou nebo naopak před sebou?

Jsem těhotná 10 týdnů. Doufám, že už mám vše za sebou. Všem, kdo do toho chtějí jít, držím palce! Věřte, že je to určitě lepší, než marné měsíce nebo
roky snažení, kdy se vytoužený výsledek nedostavuje a jediné, na co opravdu už nemáte chuť, je SEX.

Zdroj fotografie: www.google.com, www.repromeda.cz