Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je pondělí 3.8.2020, svátek má Miluše 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12919
Komentářů: 11146


Měření



Půjčka za oplátku

19.08.2006     Próza   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

Ukázka z připravované knihy Libuše Čihákové "Už zase páchám dobro".


"Kolik vyděláváš?" ptali se jednoho čínského rybáře.

"Denně tři chuany," odpověděl.

"Z toho jeden půjčuji, jeden vracím a z jednoho žiji."

"Jak tomu máme rozumět?“ ptali se dále.

"To je jednoduché. Mám děti, ty děti živím. Jim jeden chuan půjčuji. Mám staré rodiče a ty také živím. Těm chuan vracím. Až děti dorostou a budou se samy živit, budou zase ony mně vracet ten chuan, který jim teď denně půjčuji..."

To, že rodiče živí svoje děti, je samozřejmé. Nebo mělo by to být samozřejmé. Ale že by děti živily svoje rodiče? Možná že dřív tomu tak bylo. Existovaly vejminky, kde staří u mladých dožívali. Pokud si ale já pamatuji, tak většina rodičů se snažila pomáhat svým dospělým dětem. Pořídit bydlení, zařízení do něho, přidat na auto, na dovoené... Většina rodičů proto, namísto zaslouženého odpočinku, pracovala dál. A když už potom pracovat pro stáří či nemoc nemohla, nastával problém. Důchod, který jim stát vyměřil, stačil stěží na nezbytné životní potřeby. Takový člověk, pokud neměl něco našetřené, zbytek života doslova proživoříl. A z čeho by si asi tak našetřil, když celý život finančně pomáhal dětem? Že by bylo tedy namístě, aby děti na oplátku vypomohly svým starým rodičům? Taky si to myslím. Většinou však od dětí slyší, že oni mají svých starostí dost.

Pochopitelně najdete i vyjímky. Jeden náš známý se spolu s manželkou a sedmi nedospělými dětmi stará o svou maminku, stiženou mrtvicí. Dojetí z křesťanského postoje celé rodiny však kazí fakt, že manželka, která opustila zaměstnání, aby se mohla o nemohoucí starat, dostávala donedávna od státu necelé čtyři tisíce korun, přičemž ústavní péče o jednoho člověka stojí měsíčně stát, tudíž nás, daňové poplatníky, trojnásobek. A tak stát ty hodné děti vědomě okrádal a všechny dohromady slabomyslně vychovával k tomu, aby mu svoje staré a nemocné rodiče nechávaly na krku...

Už se ale začíná blýskat na lepší časy. Stát pomalu začíná zvýhodňovat domácí péči před ústavní a dost možná se dočkáme i toho, že moudrost čínského rybáře časem bude většinově příjata za vlastní. Obzvlášť když si uvědomíme, že jednou zestárneme všichni.



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0484 s