Je to místo, které vytvářejí lidé. Něčí touha se tam projít přidá metr zámecké dlažby. Rozhovory znovu a znovu umývají okolní výlohy, které tvoří hranici tohoto světa. Zdejší ulice nemusí mít jméno, protože je označována všemi slovy. Každý, kdo se zde zastavil, umyl výlohu nebo vyskládal metr nové dlažby odcházel s kapsami plných myšlenek.

Příklady dvou lidí z této ulice by byly příklady někoho jiného, možná mě, vás. Jeden klečí na kolenou a v rukou má černý klobouk a další kroutí hlavou, aby viděl všechny ty starožitné domy. Jsou tam další. Pán, který nosí hnědou košili a každý den se zde zastaví na oběd. A vždy, když přijde na placení řekne si, že zde musí ještě chvíli zůstat, aby se mu peníze vrátili.

Ulice končí náměstím a mírně se svažuje dolů. Je to jak řeka a moře. Přivádí na náměstí mnoho lidí a odtud se zase vypařují kam to jen jde. Je to řeka, kde si člověk může vyzkoušet, jak se plave proti proudu nebo si lehnout a nechat se unášet na hladině. Dá se zde i utopit, ale je zde spousta plavčíků.

Tato cesta obsypaná domy a dlážděná lidmi je v Brně. Má zvláštní atmosféru. Měří tři sta kroků, ale je nekonečně dlouhá...

Soutěžní příspěvek č. 2 do soutěže Šifra krajiny. (klikni)

Poznámka redakce: do obsahu soutěžních příspěvků redakce nijak nezasahuje.