John R. Cash, jak se Johnny jmenoval, se narodil 26. února 1932 v Kingslandu jako jedno ze šesti dětí do rodiny farmáře. Svou první kytaru dostal v deseti letech, o dva roky později, po tragické smrti svého staršího bratra, začíná skládat své první písně, píše básničky a povídky. O rok později ho matka posílá na hodiny zpěvu. Učitelka ale již po třech hodinách vzkazuje rodičům, že by Johnny se svým hlasem neměl nic umělého dělat a ponechat si tak tento výjimečný nástroj takový, jaký je.

Již ve čtrnácti letech Cash odchází za prací mimo farmu svého otce a zároveň se rozhoduje pro kariéru spojenou s hudbou, dochází na různé konkurzy a doslova také vystupuje všude a vždy, kdy je to jen možné. V roce 1950 Cash ukončuje středoškolské vzdělání a vydává se pracovat do Detroitu, již brzy se ale vrací, aby se zapsal ke vzdušným silám americké armády. Prochází základním výcvikem na základně v Texasu a slouží u vojenských radistů v Německu. V době své armádní služby v Německu zakládá s přáteli country skupinu a každý den píše do USA své dívce Vivian, kterou si v roce 1954 po návratu do civilu bere za ženu.

V roce 1955 se Cash nechá na radu svého manažera přejmenovat na Johnnyho a nahrává slavné písně "Hey Porter" a "Cry, Cry, Cry". O rok později přichází na svět jeho první dcera, Rosannne a po ní také hit "I Walk The Line", který odstartoval jeho úspěch a Cash tak mohl nechat práce podomního obchodníka. Brzy se stává nejžádanějším countryovým umělcem té doby a nahrává své první LP "Johnny Cash With His Hot And Blue Guitar". Do roka odehraje kolem 300 koncertů. Za tak obrovskou zátěž platí operací hrdla. Lékaři doporučovaný klid na lůžku ho ale po týdnu přestává bavit a znovu se vydává na podia. Tolik potřebnou sílu a oporu hledá v prášcích proti únavě a v alkoholu. Daní za to je Johnnymu odcizení od rodiny.

Následuje podepsání nahrávací smlouvy se společností Columbia. Cash v tomto období chrlí velmi rychle desky různého charakteru, zároveň se ale začíná kvůli drogám stávat stále méně spolehlivým. Natropí mnoho skandálů, rozmlátí nejedno auto a vydá se na několik nebezpečných túr do hor. Hudba ustupuje do pozadí a do centra dění jeho života se démonem závisloti dostává skrytý bol, který v sobě léta nosil. Po rozvodu se svou první manželkou (z manželství s ní má 4 dcery) byl Johnny nalezen v zoufalém stavu blízko smrti kdesi v Georgii.

Světlo do jeho života opět vnesla až June Carterová, countryová zpěvačka, se kterou se Cash zná už ze střední školy. Nejen, že mu jako jedna z mála věřila a přetrpěla všechny jeho excesy a pomohla mu z drogové závislosti. June se za něj v roce 1968 také provdala.

Cash se dokázal opět postavit na nohy a dostat se na vrchol. Nahrává dvě desky z koncertů ve věznicích Folsom a Quentin, vydává autobiografii "Man In Black", angažuje se v kampaních za práva Indiánů. Roku 1980 je uveden do "Country Hall Of Fame" a to jako vůbec nejmladší hudebník.

Ale život si spokojeného Cashe zřejmě nepřeje a tak se v osmdesátých létech Johnny za svým úspěchem v předchozí dekádě jen smutně poohlíží. Ač nepřestává koncertovat, ani vydávat nové písně a spolupracuje s mnoha významnými osobnostmi, efekt se nedostavuje. Nešťastnou nehodou znovu propadá závislosti (vážně ho poklove pštros, kterého chová u svého domu a na naordinované prášky proti bolesti si opět vytváří závislot), ze které se mu vzápětí daří opětovně vyléčit.

Novým impulzem v Johnnově kariéře se stává producent Rick Rubin, který s ním uzavírá smlouvu a po Cashovi chce, aby dělal to, čemu se cítí blízký. V roce 1994 vychází album "American Recordings", následuje "Unchained", v roce 2000 potom "American III.: Solitary Man" a později "American IV.: The Man Comes Around". Mezitím u něj lékaři objevili příznaky tzv. Shy-Dragerova syndromu a Cash proto přestává koncertovat.

12. září 2003 odešel za svou ženou June a nám tu nechal vzpomínky a svou hudbu. S neobyčejnou naléhavostí dokázal tím svým klidným barytonem zpívat a vyprávět příběhy života tak, že se musely dotknout téměř každého, kdo je slyšel. V jeho projevu se nacházelo neskutečné charizma, které vábilo a nutilo nás zůstat a poslouchat dál. Ať už zpíval o bolesti, lásce, nebo Bohu. To, jak svět vnímal a dokázal ho podat, byl výjimečný dar. Pro něho i pro nás.

Zdroj fotografie: en.wikipedia.org