Nejste li zaregistrováni, můžete tak učinit zde, nebo si můžete nechat zaslat zapomenuté heslo

Jméno:

Heslo:
 

 ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž ...  Dnes je úterý 11.8.2020, svátek má Zuzana 

Hledej na Rozhledně

Webmagazín na FB



Statistika Rozhledny

Počet autorů: 502
Registrovaní čtenáři: 509
Publikovaných článků: 12924
Komentářů: 11145


Měření



S láskou jej budu vyhlížet

02.11.2006   David Šeterle   Rozhledy   Zobraz článek ve formě vhodné pro tisk

„Prosím, upřímně soucítit lze přeci s úsměvem plným štěstí. Ba ono to snad ani jinak nejde. Láska je matkou milosrdenství. Pomáhá a povznáší. Kdežto lítost, dcera pýchy a strachu, plodí úzkost a nejistotu.“

Samozřejmě myšlenka má sílu. Denně ji používáme. Přejeme si. Představujeme si. Sníme. Používáme ji na každém kroku. Když myslíme, vysíláme do světa pozitivní a negativní energie. A ony se nám vrací.

Všimněme si teď toho, když někdo zemře. „Odejde“ z tohoto světa, často proto, že si své fyzické tělo sám zničil, opotřeboval jej a věnoval jeho regeneraci či dokonce vzkříšení málo energie. Nuže když nás takto přítel či přítelkyně opustí, myslíme na něj. Vzpomínáme, ba představujeme si jej. Podvědomě máme každý určitou představu o tom, jak ta smrt vypadá a co ten „mrtvý“ dělá.

Podobá se to tomu, jako když s přítelem slavíme na horské chatě. Po dnech plné radosti a zážitků, pro nás náhle, přítel z chaty odejde a nám se zdá, že se již nevrátí. Třeba šel pro borůvky, měl povinnosti dole v údolí ve městečku, anebo skutečně nás opustil a pokračoval ve své cestě. Každopádně my na něj myslíme a vysíláme k němu tolik energie! Pozitivní či negativní? Totiž tvůrčí, jež mu pomůže a dodá sil, anebo destruktivní, která mu pod nohy nahází akorát tak klacky?

Dle mého mínění a poznání, člověk „mrtvý“ je jako člověk nahý. Jeden opouští své tělo, aby se hned zase vtělil a našel si tělo nové. Druhý se svléká, aby se opět oblékl do čistého. - Onen zásadní rozdíl zde samozřejmě je: naše tělo je živé a inteligentní, má schopnost samočistění. Ovšem, chce-li jeho vlastník. -

Nuže, náš přítel se už už chystá, opět k nám na chatu, totiž opět se vtělit, opět chodit po naší krásné Zemi. A tu k němu přichází naše myšlenky. Dodají mu sil? Mám dojem, že lidé vzpomínali na svého přítele v tom směru, že je konec, nenávratně ztracený, prostě „mrtvý.“ Lítost, neštěstí, pláč, strach (o sebe či o něj/ji?), úzkost, zklamání, soustrast?

Prosím, upřímně soucítit lze přeci s úsměvem plným štěstí. Ba ono to snad ani jinak nejde. Láska je matkou milosrdenství. Pomáhá a povznáší. Kdežto lítost, dcera pýchy a strachu, plodí úzkost a nejistotu.

A tak je na každém z nás - jak jinak, jako vždy -, co vyšleme k našemu příteli. Když se vrátím k našemu příkladu, na chatu. Vím, že bych tam mohl ležet, schoulený a nešťastný, ukřivděný či zaslepený zlobou. Svého přítele bych si buď nevšiml, až by se vrátil, anebo bych jej odmítal. Takové řešení by mi ale víc uškodilo, než pomohlo, o příteli ani nemluvě. Radši jej s láskou budu vyhlížet, v dobrém vzpomínat a představovat si naše příští setkání.

Zdroj fotografie: Klára Klepáčková.



Komentáře čtenářů

Jméno: Email:
Nadpis:
Komentář:

Vulgární a urážlivé reakce budou redakcí smazány
Kontrolní otázka proti spamovacím robotům:
Jaký je součin tří a čtyř? 

ISSN 1802-2863 . RSS . Tiráž

Copyright © 2001 - 2020 Rozhledna.webmagazin.cz Všechna práva vyhrazena - All rights reserved.
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu redakce Webmagazin.cz zakázáno.
Redakce nezodpovídá za obsah příspěvků.

Redakce, Reklama - Podmínky a právní omezení - Registrace

Vygenerováno za 0.0667 s