Allenovy filmy byly vždy proslulé slovními přestřelkami, v nichž režisér sám jako král improvizace mnohdy figuruje. Je paradoxem, že ačkoli dílka téhle legendy stojí právě na dialozích a do značné míry tedy vznikají spontánně přímo na place, jsou zároveň sešněrována celou řadou propriet, které si vysloužily označení „typicky allenovské“. Všichni pak rozčarovaně kroutí hlavou, když ten obrýlený neurotik vymění newyorské exteriéry za londýnské, nebo když vyklízí hlavní herecké posty svých filmů kolegům o dvě generace mladším. Okamžitě se snažíme starého známého Woodyho znovu zaškatulkovat – značka Allen má rázem nové kultovní město a novou múzu s půvabnou tváří Scarlett Johansson. Možná proto režiséra zjevně baví nachytávat své diváky na švestkách a protlačit do každého filmu něco relativně nečekaného. V případě Sólokapra to dělá velice rafinovaně. Sofistikovaná komedii, žánrově vybroušené do své nejčistší podoby, příjemně a nenásilně pobaví každého nahodilého diváka, znalcům a fanouškům se přitom chvílemi směje pod vousy – a je při tom nesmírně, řekněme „typicky allenovsky“, okouzlující.

I tentokrát se Woody sám představí i před kamerou a ačkoli se o jeho roli mluví jako o vedlejší, čas, který na plátně uzurpuje pro sebe, by mu mohl „hlavní“ hrdina v podání Hugha Jackmana závidět. A ani tentokrát nezapře komika s notoricky známými charakterovými rysy, humorem i výrazovými prostředky, který musí dát své postavě (či možná sám sobě) natolik zajímavý kabát a dějový kontext, že je možné udělat z one-man-show celovečerní film. V Sólokapru ho poznáváme jako žoviálního, lehce citově vypelichaného stárnoucího kouzelníka. Na jeho křupanský kabaretní výstup se náhodou přijde podívat mladá začínající reportérka (Scarlett Johansson) – a ejhle! V bedně, odkud ji iluzionista nechává zmizet, se vyjukané Sondře náhle zjeví duch nedávno zemřelé novinářské hvězdy Joe Strombela. Ten jí během pár vteřin stačí jen svěřit jméno domnělého „tarotového vraha“. Přijít s identitou padoucha, který momentálně hýbe titulkami londýnských novin – to je pro houževnatou Sondru pořádná výzva. Aby splnila misi svého guru ze záhrobí, potřebuje se údajnému vrahovi dostat co nejblíž. Jenže její odhodlání poněkud komplikuje fakt, že se z něj vyklube okouzlující zámožný muž (Hugh Jackman), který má pro roztomilou Sondru evidentně slabost. Dokáže ji kouzelník Sid, který se stal poněkud nedobrovolným Sondřiným komplicem, udržet při zemi?

Je sympatické, že příběh nesklouzává k patetickému rozmazávání „rozmlouvání s mrtvými“ ani k dramatizaci počínání stopovaného zabijáka, ale drží se poctivě svých komediálních kolejí. Otěže má přitom pevně v rukou trojúhelník Johanssonová-Allen-Jackmann. Krásná Scarlett znovu ukazuje, že má na víc, než být jen ozdobou plátna – z husičky, která karikuje zapálené investigativní novináře, se zásluhou jejího přirozeného charismatu (a možná i toho sexy nakřáplého hlasu) vyklube mladá dáma, pro níž je snadné ztratit hlavu. Jackman působí jako pětihvězdičkový sympaťák, ale dát své postavě nějaký další netušený a zneklidňující rozměr se mu příliš nepodařilo. A Woody by možná se svými skečemi mohl trochu ubrat plyn, protože chvílemi vás sice spolehlivě rozesměje, ale chvílemi už vám ten všetečný stařík leze na nervy. Dost možná je to ale jen jeho další trik.

Jestli máte chuť na předvánoční trénink před pohádkami, které ve vás sice občas fádními motivy vzbudí rozpaky, ale nakonec vás pohladí familiérně vřelým „cosi“, kterého se zkrátka nikdy nepřejíte, sólovou variaci na kapra nelze než doporučit.

PREMIÉRA: 7. prosince 2006
ORIGINÁLNÍ NÁZEV: Scoop, Anglie/USA 2006
ŽÁNR: Komedie
FORMÁT: 1:1,85, Dolby Digital, 96min, české titulky
PŘÍSTUPNOST: do 12 let nevhodný
SCÉNÁŘ A REŽIE : Woody Allen
KAMERA: Remi Adefarasin
HRAJÍ: Scarlett Johanson (Sondra Pransky), Woody Allen (Sid Waterman), Hugh Jackman (Peter Lyman), Ian McShane (Joe Strombel)




Zdroj fotografií: eusebius.cz